CRUFTS 2012 - cesta tam a zase zpátky

Ne, nechci si hrát na Tolkiena a vlastně ho ani nečtu. To jen pro začátek a teď zpět ke Crufts :-D

Středa 7.března - vyjíždíme na noc, cesta začíná harmonicky : na Rozvadově si u Mcdrivu objednávám menu, na dálnici pak zjišťuju, že mi dali něco úplně jiného. Agresivně žvýkám nedobrý sendvič a slibuji Mekáči pomstu, protože jsem strategicky obsadila zadní sedadlo pod záminkou kontroly Brandy, která jede v kufru, záhy z rozčílení sladce usínám. Budí mě až ostré modré světlo do očí, je noc a jsme kdesi v Německu. Jako jedni z prvních projíždíme kolem nehody tří kamionů a osobáku, ze kterého zbyl jen bílý plech namotaný pod kolem jednoho z tiráků. Každý se něčeho bojí, já se bojím dopravních nehod - vzbudila jsem se do noční můry a až do Calais koukám radši do tmy. V blíže nespecifikovanou noční hodinu dorážíme na místo, jdu odbavit Brandy, ale předbíhá mě paní s irským setrem, bohužel má ještě manžela a plné auto dalších setrů, které stále vodí na kontrolu a setři neberou konce. když dojde řada na Brandy, jsem nervózní, ale vše proběhne v klidu a Brandosaurus je shledán vhodným pro vstup na Britské ostrovy. Jedeme se řadit k terminálu, kudy se vjíždí na vlak do Eurotunelu. Kupodivu máme ještě čas a oči se klíží, vypínáme motor a....budí mě troubení, kouknu a za námi mega fronta aut, v čele s vynervovaným Frantíkem hned za námi. Napůl poslepu tedy startujeme a vedeme konvoj nadržených aut do vlaku, kde opět nespím, protože se bojím, že tunel rupne a utopíme se, navíc mi zaléhají ušní bubínky, když jsme pod mořem a Brandy asi taky, protože se vehementně snaží dostat dopředu. Nakonec šťastně přežíváme a vyjíždíme na Anglickou půdu. Vítej, Královno matko a jízdo v opačném směru !

Čtvrtek 8.března - dopoledne jedeme poprvé na Crufts. Všude jsou auta, nakonec se probojujeme na parkoviště za 8 liber (:-/) a kyvadlový autobus nás veze přímo  před vchod výstaviště. Mám Special handler ticket na všechny dny, takže nemusím platit vstup (17 liber !), ale musím jít speciálním vchodem. Co bych pro 17 liber neudělala :-D  Můj první dojem při vstupu : To je TEN Crufts? Jak se nad ním všichni rozplývají, že je to nějaká jiná dimenze výstav, nákupů, zážitků a všeho? Vidět Neapol a zemřít, říkají romantici a kynologové tvrdí totéž s Cruftem, ale... Hmmm, hala se stánky a hezkým kobercem. Slovy tečka. Jdu aspoň hledat main arenu, provoz houstne od minuty. Aréna vypadá slušně, právě se tam běhají agility a za chvíli začíná anglický freestyle. Abych pravdu řekla, kromě vítězné Sue Betteridge mě ostrovní styl až tak moc nezaujal, spíš se těším na zítřejší heelworky. Projdu asi dvě haly, stánky nabízí snad vše, od ručně pletených ponožek s vaším plemenem po možnost nechat si za nekřesťanské peníze svého miláčka zvěčnit na obraz. Radši jdeme na hotel, jsem z té vřavy vysloveně psychicky unavená a tak beru Brandy a jdeme hledat nějaké místo, kde by se mohla proběhnout. Cestou mijíme Angličany, většina na Brandy reaguje voláním "doggie dog", což mi přijde sympatické. V parku s říčkou nechávám Brandy vylítat a užívám si počasí, které je od toho českého vysloveně jarní. Večer objevuji v hotelu dveře, které jsem považovala za požární východ, ale ona je to kuchyňka, čili si jdu koupit do blízkého obchodu Fisherman´s pie, který se v ČR dá koupit jen u Markse&Spencera a jsem na sebe pyšná, jak jsem dobrá :-D

Pátek 9.března - od rána znovu Crufts, Brandy odpočívá na hotelu, my se ploužíme halami. Anglické heelworky se mi opravdu líbí, nemůžu si pomoct, ale je prostě vidět, že v tomhle směru jsou Britové opravdu velmoc. Vyhrává Heather Smith, ale mně se nejvíce líbilo druhé místo, Kirsthy Vaughan v kostýmu žáby a pes Roo. Potom zůstávám sedět v aréně, agility střídá start canicrossařů, je jich hrozně moc, ale vybíhají v rychlém sledu za sebou, je zastoupeno mnoho různých plemen, nutno podotknout, že nějaké psy táhnou spíš jejich majitelé. Po posledním závodníkovi nastupuje flyball, v aréně je to jako v kotli, diváci ječí a fandí, jen čekám, kdy mi na hlavu přilítne urvaná židle od  flyball hoolligans :-D  Tentokrát mě rejdění mezi stánky začíná bavit, ani nevím proč, asi jsem si zvykla. Snažím se sledovat i nějaké posuzování, ale jsem v blízkosti plemen, která mě moc nezajímají. Večer na hotelu pokračuju v objevování kuchyňského náčiní a začínám být nervózní ze zítřka. Na prostoru pár krát pár metrů trénuju s Brandy problematické sekvence naší sestavy, nařizuju budíka na brzy ráno a snažím se spát.

Sobota 10.března - Řekla bych, že jsem v pohodě, ale jen pouhá myšlenka na "full English breakfast" servírovanou v hotelové restauraci mi způsobuje zvedání žaludku, takže na snídani radši nejdu.Na Crufts dojíždíme tentokrát velmi časně, abych stihla tréning na ploše v aréně. Od osmi tam začíná denní program a tréning je už potom nemožný. Leč nedostupně se tvářící hlídač u vstupu do zákulisí arény mě odmítá pustit dál, i když mu ukazuju svou kartičku a říkám, že dnes závodím v International Freestyle. Je mu to jedno a než seženu někoho na pomoc, začíná v aréně první program a já mám po srandě. Trochu trucuju v benchi, kam jsem umístila Brandy. To už nás ale přicházejí zdravit první závodníci a nosí mi přáníčka - milý zvyk, kdy ostatním přejete hodně štěstí. Poprvé jsem se s přáníčky setkala na MS v Dánsku a tak už jsem teď taky vybavena a měníme si prezenty. Někdo dokonce přiloží i dorbnost - Claudia ze Švýcarska mi dá čokoládového zajíce, Australanka plyšovou koalu atd. Mám bench mezi Walesem a právě Austrálií, jejíž závodnici přijela podpořit početná suita fanoušků. Taky konečně potkávám Helu ze Slovenska a připadám si tak hned méně ztraceně, když slyším téměř mateřský jazyk. Před začátkem soutěže nás svolává koordinátorka Gina Pink a zahajuje briefing. Nabádá nás, ať pozdravíme na začátku porotu a po skončení sestavy důstojně odejdeme, běhat prý nemáme. Rekvizit závodníků se zmocní hejno stewardů a nesou je do zákulisí, kam se záhy přesouváme i my. Přípravná místnost přiléhá zezadu k ploše arény, je celkem rozlehlá a přístup mají povolený jen závodníci nebo lidé s povolenkou. Přichystané je plátno, kam nám promítají právě závodící tým. Koukat se přichází i Mary Ray a sedí přede mnou, své pokušení sáhnout si na ni pro štěstí jsem odolala :-D   Čas se krátí a začínám být mega nervózní. Jdu si zkontrolovat rekvizity a ony zmizely !! Hned tuším konkurenční boj a jdu žalovat nejbližší stewardce, ta mě ale uklidňuje, že mi je jen přesunuli k vlezu do ringu, protože už za chvíli půjdu. Na takový servis nejsem zvyklá...   Bojím se, co bude dělat Brandy na ploše, na kterou jsem ji chtěla ráno připravit a nevyšlo to. Naštěstí nevypadá, že by Brandosaurus něco řešil. Problém řeším ale já, nemohla jsem si sestavu nakrokovat a to se potom odrazí ve špatném využití plochy, při jednom cviku se špatně stočíme a místo dopředu jdeme zpět. Soustředím se na psa, hlavu mám skloňěnou a všude kolem mě je jen zelený koberec, proto když končíme, myslím si, že jsem úplně jinde, než ve skutenčosti jsem :-X  V zákulisí nám ostatní gratulují k výkonu, ale já jsem nějak mimo, ani moc nesleduji vítězného Thierryho. Za chvíli je nástup, jsme třetí a dostáváme skleničku s názvem Cruftu, kterou nám steward zase hned zabaví :-D   Potom následuje hromadné focení a je konec. Dostávám hlad, tak se vydávám do šatny najít v tašce nějakou českou tyčinku. Když přicházím s Brandy zpět k benchi, nizozemská závodnice Esther mi říká, že na nás čekalo plno lidí s gratulací, ale když jsem stále nešla, tak to vzdali.  Bohužel, hlad je  hlad :-D. Omlouvám se z večerního přátelského meetingu závodníků v restauraci, protože mi není moc dobře. Zpětně mě to mrzí, viděla jsem fotky a asi si to docela užili. Loučím se se všemi a přeju už dopředu safe journey. Na hotelu hned padám do postele.

Neděle 11.března - na Crufts už nejdeme, myslím, že čtvrtý den ty samé stánky vidět nemusím, a na BIS finále už je aréna jednak vyprodaná, druhak v tu dobu bysme už měli být na druhé straně kanálu. Mimochodem, po svém včerejším výkonu jsem šla následně roztočit libry, Brandy jsem koupila chladicí vestu a šampon s vůní papáji od firmy, která vyrábí vlasové přípravky i pro lidi, takže máme stejný šampon. Na snídani se tentokrát dostavuji, ale fazole prostě ráno jíst asi nikdy nebudu :-))  U vedlejších stolů potkáváme holky od borderek z Fitminu, co byly vystavovat a bydlí ve vedlejší budově, prostě svět je malý. Povídáme si a pak je čas se rozloučit a vydat se na cestu. Ještě se stavujeme na prohlídku centra Birminghamu, celkem to ujde :-D. Akorát před obchodním domem se kolem nás začne točit špinavý chlap, načež nás osloví - hezky česky Dobrý den ! Fajn, takže jediný homeless, kterého jsem za ty dny zahlédla, byl z ČR...Potom už jen jedeme a jedeme, Brandy naposled vyvenčím na psím hřišti před Eurotunelem, který zdárně přežijeme a už jsme ve Francii. Cesta domů je dlouhá, střídavě spím a střídavě poslouchám debatu na předních sedadlech. V půl páté ráno vystupuju z auta doma, v chladné a deštivé Praze. Tak to byla naše cesta tam a zase zpátky, zpětně hodnoceno, nebylo to vůbec špatný !

MR DD & Vídeň never more

Sobota 12.listopadu - Na mistrovství jsem se původně celkem těšila, ovšem jen do doby, než jsem chytila "ptačí chřipku" a lehla...ležela jsem celkem 10 dní a to tak, že jsem místo tréningu tance měla chuť Brandy učit vařit čaj a nosit mi kapesníčky. Ve čtvrtek mi volala Petra, jestli bych nešla udělat rozhovor do rádia, když ale uslyšela, jak mluvím, řekla jen stručně, že se zeptá někoho jiného :-D . V sobotu stále ještě mluvím jako mumie probuzená po tisíci letech a kašlu každých pět minut. Kdybych to věděla, šla bych do Freestylu za tuberáka... Ráno se stěhuju do haly s šesti kostýmy, rekvizitami, psy...prostě cikánov. Mistrovství zahajujeme já a Brandy v Musical dressage. V létě jsem měla celkem dlouhý rozhovor s Attilou, který se vyslovil, že nikdo v ČR nedělá MD správně.Že MD není o otočkách a obíhání hůlky.Nejbližší MD jsem měla já s Brandy na MR 2009 ( jsem to říkala ! ). Podobný styl jsem tedy chtěla zachovat i letos, bohužel mi Brandosaurus mojí vizi trochu zazdil. Bezprostředně po odtančení jsem měla pocit, že to bylo příšerný, zpetně ze záznamu konstatuji, že se nám to jen nepovedlo tak, jak jsem si naplánovala. V dressage nastupuji ještě jednou s Roxinkou a za doprovodu Jirky Korna  tančíme na Hotel Ritz. Roxy jsem udělala sestavu na MD styl tak, jak ho tady známe a sama jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Roxy má u diváků největší aplaus (čivava!) a celkově jsem s ní spokojená. Jedeme dál, jdu se převléknout na HTM a blížím se tak do poloviny svých tanců. Brandy v heelworku podala svůj průměrný, standartní výkon, akorát mě trochu zazlobila v jedné sekvenci. Pocity nemám žádné, akorát mi během následného rozhovoru s moderátorem kape z nosu a snažím se to nenápadně maskovat. Jdu si změnit garderobu na uklízečku, protože následuje divize Freestyle. Uklízecí sestavu máme s Dudunkem a já jsem zvědavá, jak zacvičí. Duduna udělala snad vše, co jsem po ní chtěla, po odtančení dostává dušenou šunku a opravdu, vesele se s ní dusí. Na plac nastupuju znovu a naposled v jednotlivcích ( hosana!), s Brandy máme naší zlatokopskou sestavu z března. Původně jsem chtěla použít svojí new routine, ale když jsem nestartovala na ME, z logických důvodů jsem ji nehodlala vytahovat "jen" na ČR. Stejnak jsme se dokopaly ke zlatu .))  Před vyhlašováním jsou ještě dvojice, já a Lucka jsme fakt trénovaly! Mám půjčené Lucky boty na podpatku, které jsou o dvě čísla menší a trpím ... Jak bývá zvykem, sestava se nám napoprvé nevyvedla podle představ, musíme si ji tedy vzít ještě někam jinam :). Předávají se ceny a : v MD vyhrála Brandy nad Rox o 0,5 bodu, vítězství jsem ale přála víc Roxy 8-). V HTM Brandy čtvrtým rokem obhájila prvenství, ve Freestylu jsme taky vyhrály, Dudunek o čtvrt bodu na čtvrtém místě, dvojice o prsa první. Balím ceny a jdu spát, protože ráno vstáváme v hroznou hodinu ...

neděle 13. listopadu - budík zvoní ve čtyři ráno, beru si čtyřstovkový Ibalgin a jede se do Vídně. Beru všechny "velké" holky, Dudun jede jen tak, Roxy a Brandy závodí. Po cestě se snažím spát, ale Katka mluví, mluví a mluví, až jsme najednou u výstaviště. A začíná bordel.Platím startovné jinak, než je uvedené na stránkách. Když nás po peripetiích konečně vpustí do haly, jdu hledat plochu na tanec. Plocha je uprostřed, ze všech stran budou diváci. Zázemí pro psy? Není žádné! Naštěstí přijíždíme brzy a tak si dáváme kennelky alespoň ke stěně a ještě přes boudu radši přehazuji deku. Bordel pokračuje, na startovku se tužkou dopisují závodníci, Katce řeknou, že zapomněli otevřít její třídu. Od rána čekáme, moderátorka občas slabě něco sípá do mikrofonu. Před pátou večerní jdu konečně na řadu. Class 3 mám zahajovat s Roxy. Pořadatel mě najednou vzrušeně vyvolává, ať se připravím, že jdu. Už? Vytahuji tedy rychle Roxy a rozehřívám jí. Dojdu na start a moderátorka se směje, že se spletla a ještě máme čas. Jdu zpátky, Roxy už se mi nechce zandavat do klidné boudičky. Za chvíli volá moderátorka znovu. Běžím s Roxy na plac a opět : pardon, ještě jde jeden tým ! Mám hudbu na Mission Impossible a kdybych byla skutečný agent, nasadím si na svou pistoli tlumič a moderátorce tiše prostřelím hlavu. Ale protože jsem jen falešný agent, jdu si schlíple sednout na židli ... Do třetice smíme konečně tančit. Roxy probudí do té doby líné diváctvo a sklízí jeden potlesk za druhým. Z jejího cvičení mám dobrý pocit. Ve trojkách jdeme ještě s Brandy, za zlatokopy. Písničku jsem musela upravit kvůli odlišnému časovému limitu, který je o 30 sekund nižší (max. 3:30 minut ) a taky máme anglickou verzi, takže jsem si vylepšila sestavu, protože jsem měla celý den čas na to, si ji naposlouchat. Brandy taky pracuje velmi dobře a já se po odtančení konečně převlékám zpátky a snažím se dýchat vydýchaný vzduch. Vyhlašování je zpožděné. Roxy je třetí, Brandy druhá a po skončení za mnou přichází jedna z rozhodčích a omlouvá se mi (?!). Potom si němečtí závodníci stěžují, že zase jiná rozhodčí posuzovala a přitom není oficiálně vyškolená. Je to poprvé, co vidím Němce naštvané a dokonce slyším "Scheisse!" :-D  Je nám to už jedno, s Katkou táhneme pytle granulí potemnělou halou a loučíme se s Vídní. Protože tohle přátelé, tak tohle nikdy víc !

Dogfrisbee víkend v Brně

Rok se s rokem sešel a…pak přišel ještě další a já konečně vyjela na dogfrisbee závody :-D.  Ono to totiž je tak, že se mi akce většinou kryjí a já dávám přednost dogdancingu, nicméně jsem neustále sebevědomě prohlašovala, že „příště už jedem“. Tohle „příště“ se mi protáhlo na 3 léta… Konstelace hvězd byla příznivá až na Brněnské psí dny 2011, kdy jsem neměla nic důležitějšího na práci a mohla se tak přihlásit na Frisbee Freestyle. Nevím proč jsem trpěla představou, že musím jít do Openu a už už jsem se tam hlásila, když mi Lucka od Garpa přes Petru vzkázala, že pokud jsem se ještě nikdy neumístila ve Starters, můžu být klidně tam. Byla jsem za to ráda, protože náš tréning netréning je dost sporadický a navíc moje hody do dálky jsou…ehm…prostě moje :-D.  Na frisbee jsem se po takové době velmi těšila a Petru, která jela do Brna se mnou jsem neustále ubezpečovala, že tady aspoň nejsem nervózní, protože tenhle sport beru prostě bokem. No…  V sobotu nekřesťansky ráno jsme tedy vyrazily já, Petra, Brandy a aibarácké Bonny s Megerou. Místo konání jsme našly celkem bez problémů, tedy spíš Petra, která už v areálu byla loni a prý se do něj ráda dostává neotřelými cestami…tentokrát jsme ale přijely normálně a hned se šel rozbít základní tábor, sestávající z mého stanu a Petřina prostěradla, které rozřezala a potom natáhla na šňůry napnuté mezi stanem a otevřeným kufrem od auta. Šlo jí to od ruky, takže myslím, že v divočině by zdárně přežila . Luxusní budoár pro psy byl tedy hotov a hurá na prezenci. Jako frisbee laikovi se mi líbil briefing na ploše před zahájením, naopak se mi nelíbilo začínající vedro, které hned po ránu nevěstilo nic dobrého. Měla jsem trochu zmatek v tom, kdo kdy startuje, nakonec ale pořadatelé vyvěsili na hlavní stan rozpis a hned jsme mohly číst, že Petra jde na start třetí a já čtvrtá. To máme za to, že se hlásíme po sobě… Vůbec jsem netušila, jak silná bude ostatní konkurence, ve Starters bylo 18 jmen, kromě Petry jsem nikoho neznala. A ukázalo se, že konkurence šla hodně nahoru, jsem trošku ustrnulá ve vývoji, poslední závody jsem viděla v roce 2008 a od té doby jen sporadicky nějaké video na internetu, takže jsem dost čuměla :-D. Když jsem nastupovala, tak jsem BYLA nervózní a myslela jsem, že se na ploše buď pozvracím, nebo nevyhodím ani jeden disk. Chudák Brandy, která špatně snáší vysoké teploty se ve vedru snažila, ale byla dost zpomalená, já jsem hystericky házela kam mě napadlo, ale kupodivu jsem si pamatovala naší sestavu, kterou jsme jely naživo teprve v Brně… měly jsme asi 4 nechycené disky, večer jsem se prohlížela na videu a mohla jsem za ně já se svými hody a lá mentál :D. V sobotu byla ještě minidistance, čili čím delší hod, tím větší bod :o). Byla to hanba :D. Přihlížející diváci i rozhodčí si mohli udělat představu,  kolik máme za barákem místa, protože když chodím házet, tak tam… Nejprve jsem se uvedla tím, že jsem dva hody poslala do země, načež se mi třetí povedl, ale nahlásili mi přešlap, takže opět nic. V duchu jsem nadávala své levačce a slibovala jí amputaci, nakonec jsme v potu tváře naházely a pochytaly 11,5 bodu. Ale co se týče hodů do dálky, patřila jsem jednoznačně k nejhorším jedincům dne :-X. No, byla jsem zvědavá, jak jsme nakonec po sobotě dopadly, ve frisbee se nevyznám  a tak jsem nevěděla, co se hodně boduje, co ne … Výsledky stále nebyly, tak jsme se s Petrou rozhodly pro návštěvu moravské metropole a následnou večeři. Od původního plánu jet autem jsme upustily vzhledem k faktu, že nikdo neměl nervy oddělávat šňůřu od kufru a táhnout za sebou stan se nám taky nechtělo. V dobré víře jsme tedy vyšly z areálu a náš zrak padl na blízkou autobusovou zastávku, ke které už se řítil autobus. „Hmm, tak třeba na konečnou, když je tam to náměstí,“ sdělila jsem řidiči a užívala si jízdu Brnem. Konečná byla na Mendelově náměstí, kde sice bylo plno lidu a hned po nás chtěli romští spoluobčané 7 kč (proč zrovna tolik, netuším), ale nějaká kloudná restaurace nikde. Tak jsme se vydaly s Petrou na pochod s tím, že tu přece něco bude. A bylo. Samé herny, bary nebo vinotéky, takže v Brně se nejspíš nejí, ale jenom pije. Najednou jsme došli ke kasinu, kde jsem v zimě měla vystoupení s Brandy, takže jsem se trošku zorientovala a Petru táhla ještě dál s tím, že pak bude „takovej palouček“, kde se Brandy venčila :-D. Díkybohu byl na druhém konci paloučku restaurant! Lépe řečeno luxusní restaurace, kam jsme se neodvážily se svým kynologickým lookem vstoupit, takže jsme seděly radši jen na zahrádce :D Číšník byl profesionál a pokud ho mezi smokingy a večerními šaty udivily moje natržené tepláky, nedal to nijak najevo. Horší bylo, když jsme si objednaly a jako předkrm nám přinesli dva obří talíře, na kterých byl kousíček čehosi, co vypadalo jako žervé, umělecky přelité žlutou omáčkou. Petra se smíchy dusila a já se tvářila, že takhle každý den snídám. Etiketu znám, nicméně jí nehodlám dodržovat . Ale žervé jsem poslušně snědla, aby se neřeklo J. Na hlavní chod jsme čekaly dobu, krátila jsem si jí chozením na záchod, který měl mísu ve tvaru čtverce a blikal :-D. Když jsme se konečně najedly, už se smrákalo, naštěstí  jsme shodou šťastných náhod dojely opět tam, odkud jsme vyjížděly, čili na zastávku Antropos, na jejíž jméno jsem si předtím nemohla vzpomenout a tvrdila jsem, že jedeme na Antropoid :-D. Ve stanu mi Petra udělala fotku, kde podle ní vypadám jako Agáta Hanychová (narozdíl od ní naštěstí nejsem těhotná), potom jsme obě zjistily, že ležíme na kořenech a že je nám vedro a šly jsme spát. Ovšem, přes noc byla naopak kosa a kořen mě natolik vyrušoval, že už jsem pomalu chtěla jít spát mezi kennelky ke psům. Pak jsem usnula a najednou mě zase vzbudilo vedro… to počasí je fakt …. Noc na kořeni byla dost hrozná, lezly jsme ze stanu jako váleční veteráni a já navíc byla od rána nervozní, protože jsme s Brandy byly po sobotním výkonu čtvrté. “To dáš, když jedeme na závody Renaultem, vždycky vyhraješ,“ měla jasno Petra a Lucka Plevová mě ujistila, že čtvrté místo je nejlepší a že se z něj dobře útočí. Když jsme nastupovaly na naše druhé kolo, bylo mi hůř než včera a to jsem si myslela, že to ani nejde :-D.  Pravděpodobně jsem měla dobrou karmu, jak by řekl náš přítel Buddha, neb jsem tentokrát nedělala ve zmatku chyby a Brandy tak měla možnost předvést to, v čem je hodně dobrá. Pokud jí totiž nehodím přímo nějaký „shit disk“, je velmi spolehlivá v chytání a málokdy se jí stane, že by minula. Nechytla za celou sestavu pouze jeden disk 8-)  No, abych to zkrátila…druhé kolo se nám povedlo a přeskočily jsme tak všechny naše soupeře, vybojovaly první místo, někdo nám gratuloval a někdo se tvářil jako vrah, příště už musíme do Openu a já tomu všemu pořád nevěřím :-D. Tož tedy začnu házet i jinde, než za barákem a za 3 roky opět nashle na závodech :-D.

Dogdancing seminář Bratislava 2011

(Nejen) O MR 2010

Můj první start na mistrovství pod taktovkou DDCCR se odehrál v r. 2005. Následující rok jsem vynechala, ale v letech 2007,2008 a 2009 jsem opět figurovala na startovní listině, dalo by se tedy říct, že už patřím k matadorům mistrovství. Na letošní republiku jsem se celkem těšila, ovšem jen do té doby, než jsem přestala cokoli stíhat a když jsem navíc pátek, den před MR, místo dolaďování choreografie a vybírání kostýmů trávila na pohřbu člověka, který pro mne hodně znamenal, neměla jsem už vůbec chuť kamkoli jezdit. V noci jsem se dostala domů a přemýšlela, co se sebou. Nakonec jsem se rozhodla jet, abych přišla na jiné myšlenky a neměla čas na trudné myšlenky, ....                                                                                                             Když jsem si začala balit kostýmy, zjistila jsem, že mi chybí mé černé neandrtálské leginy, po kterých se slehla zem.Začala jsem vysílat zoufalé SMS na všechny možné dogdancingové strany, aby mi je zítra někdo půjčil. Přes noc jsem nespala a ráno mi bylo špatně a zapomněla jsem vzít jídlo sobě i odměny psům. Vzhledem k tomu, že MR se mělo konat v areálu restaurace, myslela jsem si, že to až tak nevadí  .... Po příjezdu jsem byla trochu zklamaná z restaurace, Michelinské hvězdičky by asi zrovna nezískala, nicméně samotná závodní plocha byla pěkná. Na místě už bylo plno přátel z řad závodníků i kamarádi, kteří přišli jen podporovat a fandit a tvořili tak bezva atmosféru :-) . Mé včerejší volání o pomoc přineslo své ovoce a hned tři závodnice mi dovezly černé legíny, vybrala jsem si nakonec Lucčiny slavné, se kterými vystupovala v ČS má talent :-D . Jako úplně první závodní dvojice jsme šly Roxy + já , zvukař mi pustil hudbu aniž by čekal na můj pokyn, nechtěla jsem to už tedy stopovat a tak jsem trošku rozhozeně začala, ale pak jsme se srovnaly. Pak jsem si šla hned pouštět hudbu k Brandy heelworku, protože tam jsem měla největší strach, že mi vypadne sestava :-)) . Když jsem se pak koukala zpětně na svůj výkon na videu, je vidět, že se daleko lépe chytám v druhé půlce..Ale pokud si tuto sestavu budu ještě brát, stejně jí ještě upravím a došiju trochu chladnější jehlou. Líbila se mi totiž hudba, kterou byl soundtrack z filmu Hidalgo a kde se střídalo rychlé tempo s pomalým, demonstruje to schopnost psa přizpůsobit se psovodovi a to je celkem důležitá dovednost. Původně jsem si nechtěla brát ani jednu ze svých sestav, které jsem měla na MS. Našla jsem si freestylovou písničku, na kterou mě napadl hned příběh a kterou jsem měla doma - ovšem - na LP kazetě. S tím už se dnes nikde nepočítá a protože času bylo málo, rozhodla jsem se, že ČR uvidí mého neandrtálce. Protože jsem nervózní z toho, aby mě porota nediskvalifikovala kvůli nehybné poloze psa delší 10 vteřin a protože nestíhám na place dost dobře počítat, rozbourala jsem si trochu rytmus a cviky do něj, třeba minulý měsíc ve Francii nám sestava pasovala úplně přesně do hudby... A pak se mi stala úžasná věc - abych navodila vzezření opravdové neandrtálské ženy, vzala jsem si pod svůj leopardí obleček podprsenku bez ramínek, aby mi snad někde nevykukovaly a nerušily .... Načež se mi asi po minutě na place podprsenka svezla do pasu a já jsem se pak po zbytek sestavy modlila, aby nespadla úplně. Byla to má nejdelší sestava v životě a protože se mi něco podobného stalo už v Dánsku, prohlašuju, že umělecký dojem je sice fajn, ale ramínka jsou ramínka ! :-D  Pak už jsem měla konečně klid a v klidu si mohla vychutnat soutěžící v divizi D , kde se provlnila ke zlatu Lucka s Angísem. Vyhlašování výsledků proběhlo v avizovaném čase(!), divizi A,D vyhrála Lucka, divizi B,C jsem vyhrála já a pokud jsem si to dobře spočítala, body za Dogdancing tým roku 2010 bysme měly mít obě stejné a dělíme se tak o první místo.S nikým jiným nejsem na pomyslné bedně radši, než s Luckou. Letošní MR proběhlo v klidu, hezky jsem si popovídala s přáteli, kteří mě odváděli na jiné myšlenky a (nejen) proto jsem ráda, že jsem to nakonec nezabalila a nezůstala doma, i když mi občas nebylo úplně do zpěvu, ale nedávala jsem to znát. MR je za námi, s ním i poslední letošní závody a uvidíme, co nám přinese rok 2011....

Mistrovský deníček - MS Heelwork to Music & Freestyle , Herning, Dánsko

Středa 23.6. – tak jsme měli původně vyjíždět dnes večer, ale nakonec se cesta odkládá až na zítřejší ráno. Od začátku nám padají klacky pod nohy. O víkendu tu byla Lucka a pokoušely jsme se trénovat, pak jsme ale zkonstatovaly, že už nic nemá cenu ( ukázkový nihilismus) a tak Lucka kouřila a já se válela v trávě. Od začátku týdne už mě přešel humor a poslední dva dny se mi zdají hrůzné sny o MS. Mé podvědomí je zjevně zaměřené na heelwork, zatím se mi vždycky zdálo, že jsme skončily poslední a před námi je nějaký pán s buldočkem.O vítězi nic. Dneska večer je mi jasné, že ani radši spát nebudu, proto jsem se rozhodla sbalit si s sebou co nejvíc věcí a nejlíp úplně všechno co mě napadne. Jedeme osmimístným autem, tak co. Do toho mi volá sestřenka, se kterou svorně nadáváme na celý svět a rozhodneme se, že jakmile přijedu z dánské křížové výpravy, zrušíme původně naplánovaný MFF v Karlových Varech a odjedeme z dosahu civilizace na chalupu do Jizerek.Už žádné lidi a žádný dogdancing. Asi poprvé v životě na mě doléhá fakt celkem slušnej stres – nejdřív se ho snažím zahánět tunou Haribo bonbonů, potom čtu knihu s příznačným názvem – Utrpení knížete Sternenhocha ( taky takovou napíšu) a nakonec rezignuju a jdu se masochisticky koukat na internet na videa našich tanečních soupeřů. Ten příšernej blog o MS mě vlastně tak vydeptal, samozřejmě jsem na něj koukala a četla, kterak se jedná o největší akci, sjede se světová špička, Angličani a Dánové tam posílali fotky ve svejch team dresech…. Až došlo i mně, že tentokrát nejedu jen za sebe, ale za Českou Republiku. A že jsem měla místo učení trénovat. MS je jen jednou.Zkouškový bude i v září…. :-X

Čtvrtek 24.6. – Po poloprobdělé noci si ráno dobaluju asi osmou tašku a přemýšlím, kam narvu své propriety na freestyle – celkem neskladný pravěký kyj a důležitého člena naší výpravy – obřího plyšového mamuta Helmuta. Zapomněla jsem se zmínit, že jedeme reprezentovat republiku ve složení neandrtálec(já) a cikánka(Lucka). Chtěly jsme vybrat vhodné symboly ČR :-D. To jsem ale trošku odbočila od čtvrtečního rána – prostě přijela Lucka (statečně tramvají s tolika báglama a Angelem) a pak přifrčela Lada svým novým velkým autem. Ještě že tak, dokázaly jsme ho slušně naplnit. A vyjíždíme ! Cesta zdárně ubíhá a dokonce stahujeme časový skluz, takže do Herningu dorážíme v půl desáté večer, přičemž kemp je otevřen do desíti …..Uffff. Máme místo přímo v areálu výstaviště, které spolu s halami a campem tvoří jeden obří komplex. Původně jsme měli jet karavanem,ale…no nakonec to dopadlo tak, že jsem si po několikaleté promlce opět vybalovala stan. Abych tak řekla-na spaní pod stanem jsem moc….z Prahy :-D . Bylo to poslední nouzové řešení a už dopředu jsem se děsila tří nocí s vizí, že dánské nebe se určitě zlomyslně zatáhne a proprší nám celý pobyt. Naštěstí se tak nestalo, nicméně v noci byla pěkná kosa. Po rozbití táboru shledáváme, že místo naproti nám má pár z Prahy, který jede vystavovat chrty (sloughi, ale ruku do ohně bych za to nedala, chrty tolik neumím), takže tvoříme českou enklávu uprostřed kempu, větvícího se do všech možných a nemožných stran. Do dáli se táhnou řady luxusních karavanů nebo přívěsů s různorodými SPZ, handleři provádějí venku grooming nebo trénují předvedení, zkrátka pravá vystavovatelská vesnice se světovou atmosférou. Z druhé strany máme pána z Itálie a jeho akity inu a ještě o nich bude řeč J . Zdárně dovybaluju poslední věci, jdeme objevit sprchy a spát. Ve stanu se balím do spacáku a radši ještě poslouchám svou písničku na zítřejší heelwork. Jedná se o hudbu od Ricky Martina – Asignatura Pendiente.Protože jsme nestihli briefing, který byl ve čtvrtek odpoledne, netuším, jak vypadá plocha, neviděla jsem trénink soupeřů a nemohla si zatrénovat sama….radši jdu spát.

Pátek 25.6. – Ráno mě budí hluk všude kolem stanu – nerudně koukám na hodinky a ještě není ani sedm…To se vystavovatelé balí a vyráží na přejímku, my máme začátek až v jednu hodinu. Přesto už radši kolem desáté vyrážíme s Luckou hledat naší halu J. Jdeme z kempu pěšky, jet autem nemá smysl, protože až k hale ho stejně nepustí a tak se řadíme do proudícího davu lidí, psů a klecí na kolečkách. U přejímky není žádný problém a můj certifikát dovezený z Česka, že Brandy se narodila bez ocasu a není kupírovaná, nechce nikdo vidět. Po delším bloudění areálem nacházíme halu J –hledáme zázemí pro závodníky a to je skvělé, jedná se o velikánskou místnost, kde mají všichni dost prostoru. Narážíme zde na další české závodnice – Alenu Smolíkovou a Danču Šiškovou. Od Aleny si kupujeme reklamní coca-cola dresy s emblémem ČR, poněvadž ČKS, které nám původně dresy přislíbilo, je nedodalo.Za to nám nabídlo, že můžeme na soutěži mávat ČKS vlajkou (hahaha :-D ). Všechny týmy mají ucelené dresy, Angličani a Dánové mají oblečky v barvách vlajek i pro psy. Jak by asi vypadali Češi jako jediní se stylem „každý pes jiná ves?“ .Smutně, trapně. Danča nám ještě půjčuje šátky pro psy, nakonec vypadáme celkem dobře. Zdravím ostatní závodnice, se kterými se už znám z dřívějška a pak už je tu slavnostní nástup všech týmů a oficiální zahájení MS.Pro dnešní den se závodí pouze v kategorii heelwork to music, kde jdu na řadu jako 13., tak mám celkem čas sledovat ostatní. Jako úplně první závodník po cvičném „white dogovi“ nastupuje na plochu Šimona s Beaernym. Já občas sleduju vystupující týmy a vidím, že úroveň je opravdu vysoká.Nejvíce se mi líbí dánská závodnice Anja Christiansen a její fena BOC, které předvádějí dokonalé ztvárnění hudby, jejich sestava je dramatická, přesná a bez viditelných chyb.Moc hezkou sestavu má také Holanďanka Brigitte van Gestel s duck tolling retrívrem Rubym.Tančí na Espana cani, Brigitte má krásný kostým a úžasné pohybové zapojení, z plochy je vyprovází bouřlivý potlesk. Když nastupujeme s Brandy, nejsem ani moc nervózní a dáváme se do toho. Jednou jsem se ztratila, ale doufám, že to nikdo nepoznal J . Vůbec nedokážu odhadnout, jak nás porota seřadí. Když je dobojováno, nastupují všechny HTM týmy na plochu a nejdřív se vyhlašuje součet družstev. ČR  získává 3.místo (s odřenýma ušima). První jsou Angličani a druzí Dánové. Začíná se vyhlašovat top 10 HTM týmů do nedělního finále. Z prvního místa postupuje Kath Hardman z Anglie, za ní je Anja Christiansen a Emmy Marie Simonsen, obě Dánky. Ze 4.místa my s Brandy (jupííí), hned za námi je letošní vítězka heelworkového Crufts Carole Dodson a dál mi to splývá J. Za ČR postupuje ještě Danča s Rori z 10.místa. Šimona se umítila 16. Jsem šťastná a začínám se bát zítřejšího freestylu. Dojdeme do kempu a protože se chceme před sobotou s Luckou obě odreagovat, volíme výjezd k moři. Písečné duny a široká pláň u moře jsou bezva, Brandy i Orel šťastně běhají ve vlnách, Lucka a spol.sbírají mušle a mně sílí pocit knedlíku v krku. Ne, nechce se mi brečet, jen začínám mít náběh na chřipku :-/. Ještě se stavujeme na výstavě soch vytesaných z kvádrů písku a cestou zpět si rezignovaně kupuju u MC drive horký čaj. Protože je polární den a ani o půlnoci není úplná tma, jdeme s Luckou trénovat na volné prostranství v kempu. Akorát se ale vystresujeme :-D. Jdu se balit do spacáku a beru Brandy její deku, jako kompenzaci smí ležet na nafukovací matraci.

Sobota 26.6. – Tentokrát se probouzím sama bez přispění lomozících vystavovatelů a bolí mě parádně krk :-/. Jdu znova poslouchat svou neandrtálskou hudbu. Mimochodem, skládá se ze tří celků a stříhal mi jí kamarád dva dny před odjezdem. Muziku jsem si sice vybrala celkem časně, pak jsem jí pracně sestříhala a když jsem si chtěla své dílo pustit, hrála mi tam jen první skladba.Prostě já už nevím, co dělat :-D. Takže tři písničky v jednom celku byly – Jungle Jazz od Kool & The Gang, píseň s názven Nightclub (radši jsem to ani neuvedla pořadatelům :-D ) od Time Splitters a posledních pár vteřin popěvek Hooga Chaka, který zpívá David Hasselhof (už toto samo o sobě je dost úlet ). Jsem Lucky osobní budík, takže jí jdu probrat a pak znovu následuje pomalá cesta do haly J. Lucka má tu smůlu, že nastupuje v početném freestylovém poli hned jako druhá. I když si stěžuje na Angího, který při plazení vzad štěkal, dostává pěkné body, akorát dánská rozhodčí dává výrazně méně. Ale dogdancing vždy byl, je a bude subjektivní sport. My nastupujeme na řadu jako jedenácté a tentokrát jsem fakt nervózní. Hlavně, aby mi nespadla má pravěká paruka a aby se mi příliš neodhaloval neandrtálský leopardí dres. Jupí,jupí, jupíííí. Sestava se povedla. Brandy pracovala bez chyb a mě mé poskakování s kyjem taky sedlo. Vydařil se mi i závěrečný skok na mamuta :-D . Akorát když se na konci ukláním, cítím, že moje podprsenka bez ramínek (netušila jsem, jak moc budou rozhodčí prudérní a nechtěla jsem je dráždit obnažováním spodního prádla :D ) je spadlá kdesi u pasu :-X . Ukláním se proto zády k divákům a rychle si tisknu na hruď mamuta Helmuta. Venku mě chytá ringová stewardka a říká, jak se jí to líbilo. Tak fajn. Ráda se převlékám zpět do civilního oblečení a jdu si shánět čaj. Z ostatních sestav mě zaujala hlavně ruská závodnice Galina Chogovadze s veselou borderkou, která si cvičení viditelně užívala a z nichž jsem opravdu měla dojem, že otřepané klišé „dogdancing is fun“ zde platí na 100%. Někteří psi totiž působili unaveně a i když sestavy udělali, něco tam zkrátka chybělo. Technicky náročnou sestavu s orientálním tématem předvedla Belgičanka Linda de Smet se svou krásnou  BOC. Zatímco byla Linda zavřená ve velkém koši, pes kolem něj skákal, dával na něj zadní nohy atd. Bohužel během závodů došlo ke dvoum diskvalifikacím a jedné hraniční situaci – tu nejdříve – finská závodnice Sini Eriksson, která měla velice pěknou, technickou a do hudby pasující sestavu, by byla jedna z favoritek nedělního finále. Její skvělý pes šeltie je ovšem znám tím ( stálo je to například i vítězství na Crufts 2009), že celou sestavu radostně proštěká. Na začátku skladby tak dostal pes do tlamy velkou květinu, kterou měl upevněnou i u obojku. Nevydal ani hlásek, kytku však překusoval. Myslím, že hlavně tento fakt stál za bodovou ztrátu, která je odsunula na 12.místo …Škoda. Co se týče diskvalifikací, první se stala švédskému týmu Anges Mohlin a BOC Pellé za opuštění taneční plochy ještě před tím, než dozní poslední tóny hudby. Celkem nešťastně se pak diskla i Brigitte van Gestel, tentokrát s BOC Twizzle. Jejich fotbalová sestava by jinak také téměř určitě postupovala do finále. Po odtančení se totiž pes radostně rozběhl pryč z plochy, doběhl si pro hračku odloženou kousek od koberce a vrátil se s ní zpět. A pravidla jasně stanovují – žádné hračky na ploše po celou dobu konání závodu. ….

Sleduju další týmy, dánského „Zorro“ jezevčíka, Útěk z vězení, který byl ztvárněn opravdu přesvědčivě a další. Po přestávce následuje vyhlášení. Česká republika dostává zlato za družstva 8-). Pořadatelé tentokrát vyhlašují postupujících 10 týmů od konce, aby bylo větší napětí. A my stále nic….až, konečně – já a Brandy postupujeme z prvního místa !!!! Pro tento den jsme nejlepší tým, to mě potěšilo. Jdu si tahat rozetu, která na zadní straně ukrývá pořadí, ze kterého budeme zítra startovat. Zbude na mě poslední kokarda a s ní start jako třetí, nic moc. Pomalu se ploužíme zpátky do kempu, Lada mi dává Celaskon na povzbuzení :-D a jedeme kupovat králíka. Cestou sleduju dánskou přírodu, která se mi moc líbí. V Dánsku jsem byla před třemi lety při cestě do Norska a …prostě….sever je fajn. Loňský pobyt v Chorvatsku mi stačil tak na dalších 5 let, já na to vedro fakt nejsem. Posledních 400 metrů nás GPS navádí přes pole a úvoz.Lada se jí rozhodně věřit a já zase věřím silnému autu a doufám, že terénní jízdu přežijeme :-D . Rozrážíme porost a drncáme, když tu najednou se mezi stromy vyloupne stavení králičích manželů ( mimochodem, mají k domu i normální asfaltový příjezd, ale tak ….). Ben je chovatel všemožných druhů ušáků a má jich prý „jen“ kolem dvou set. Provází nás hrdě svým královstvím a co chvíli vytáhne nějakého králíka, důležitě ho za doprovodu Lady prohmatává a vytyčuje jeho přednosti nebo případné chyby. Já vidím všude to samé – prostě králíky :-D . Je pravda, že všemožných barev . Lada si nakonec bere bílého králíka s červenýma očima, kterému pohotově dáváme jméno Satan. Má na něj naštěstí přepravku a já doufám, že Satan je silná osobnost a přežije výstavu s pár tisícovkami psů. Jedeme (teď už po silnici :D ) zpátky a ještě jdeme prozkoumat centrum města Herning, které je od samotného výstaviště tak 9 km. Všude už je pozavíráno, jen přátelé Turci jedou do noci a tak si kupuju obří a drahý kebab. Jakmile se do něj chci zakousnout, udělá se mi špatně a tak si kebab schovávám na horší časy :-D. V kempu uléhám potřetí a díkybohu naposledy do spacáku. A jak jsem se cítila s pocitem, že zítra nesmíme zkazit freestyle a zkusit předběhnout někoho v heelworku, aby to bylo na medaili ? Nijak :-D Těšila jsem se domů na postel a na čaj a na citrony a na Coldrex.

Neděle 27.6. – probouzím se brzo a na rozjezd jdu fetovat Ibalgin, který jsem si s sebou jediný vzala. Lucka ještě spí a když vstane, povídá mi o včerejším zážitku. Náš italský karavanový soused trošku přebral, neb jeho akita inu vyhrála BIG. Nejdřív zval Ladu a Lucku na sklenku ( já jsem tuto skvělou příležitost propásla ve sprše :-/ ) a potom se nalil sám ještě s kolegy handlery. V noci prý nám běhal kolem stanů, funěl a vesele pěl. Jdu si kontrolovat stan zvenčí, jestli náhodou pán nedělal i něco jiného :-D . Vydáváme se znovu do Jéčka. Jdu napřed sama a mám čas, zajdu si tedy vyzvednout pytle Eukanuby, které tato firma jako hlavní sponzor výstavy dávala závodníkům a vystavovatelům. U  výdeje je fronta skoro přes celou halu G , asi půl hodiny stojím a slušně čekám, potom už mi je špatně a tak jdu dopředu, pánovi vydávajícímu pytle říkám, že mi za chvíli začíná finále heelworku. Pán mě protáhne před celou frontu, za ukázání vstupního listu dostávám dva velké pytle granulí a pomalu si je táhnu do Jéčka. Procházím skrz obedience halu, kde jsem brousila už předchozí dny, ale štěstí na české týmy jsem neměla. Viděla jsem ale skvělého zlatého retrívra, který minulý rok na MS OB v Bratislavě skončil 2. (myslím). Krátce po mém heroickém výkonu s Eukanubou začíná finálový heelwork. Jdeme na řadu jako čtvrtý tým a já do sestavy zařazuji pár heel pozic navíc. Po odtančení mi ostatní říkají, že to bylo lepší než páteční sestava a stejně to vidí i rozhodčí, protože se nám podaří trhnout dánskou Emmy Simonsen a posouváme se na třetí místo.První dvě místa se nemění. Jednu individuální medaili už máme, jsem spokojená J . Freestyle se nám bohužel oproti sobotě zhoršil, Brandy udělala pár chyb,  i když je otázka, nakolik byly vidět, protože jsem samozřejmě nedala nic znát a přizpůsobila se. Celkově ovšem bodují rozhodčí výše než první freestyle den, i naše sestava získává více bodů. Součty z obou dnů se sčítají a tak vedeme až do okamžiku, kdy na plochu nastupuje můj „manžel“ Francouz Thierry Thomas a jeho našlapaný Ubac. Thierry má obří rekvizitu, kterou mu na plochu musí pomáhat dopravit na kolekčách manželka. Jde o několik palem, opici a medvěda Balů, tančí totiž na písničku z Knihy džunglí. ( Proto taky Lucka rozhodla, že on - Mauglí a já pralesní žena jsme manželé :-D ). Jeho sestava je plynulá a co se týká obíhání rekvizit je náročná, nemá ale takovou různorodost prvků. Z poloviny se jedná o obíhání ve 101 podobách. Tím samozřejmě nechci říct, že by se mi můj choť nelíbil :D. Nemá žádné okaté chyby, pořádně to na place roztáčí a tak se ze 3.místa posunuje na vítěze.Nacionalističtí Francouzi vybuchnou a Thierryho pravá manželka telefonuje s dvěma mobily naráz a brečí u toho. Když vidím jejich radost, musím mít taky radost. Minimálně z toho, že jako tým si fandí a drží spolu.Což se o nás říct nedalo. Na vyhlášení jde všechno hladce až do doby, kdy mě vyhlásí na 3.místě ve freestylu. Jdu si stoupnout a když dostávám diplom, vidím tam napsané jiné jméno. Oznamuji to pořadatelům a ti se moc omlouvají a posílají mě zpátky. Pak jdu už správně na 2.místo. Anglická rozhodčí Karen Sykes mi znovu předává ceny a v žertu říká, že příště už to bude první :-D . Při vyhlášení gratuluju Thierrymu a je škoda, že tým, který skončil na 3.místě ve freestyle nedokáže dodržet nepsaný závodnický kodex a podat soupeřům ruce….

Pak následují závěrečné proslovy a pořadatelé slavnostně předávají pořadatelství MS 2011 do Francie ( při Světovce v Paříži), otvírají sekt a nabízí cukroví. Bohužel je mi z jídla celkem šoufl. Ještě všechny informují, že v půl páté v Main areně bude slavnostní dekorování a máme se dostavit. My si mezitím jdeme sbalit naše stany. Dělá se vedro a já si chytře nejdřív složím stan a pak se chci převlíkat. S Luckou na to už obě kašleme a jdeme na to uprostřed louky. Z protejšího karavanu nám tleskají postarší Němci :-D . Po striptýzu rveme všechno do auta a jedeme co nejblíž hale J. Odtamtud taháme na čtyřikrát pytle granulí, rekvizity, kennelky, psy, prostě všechno, co jsme si tam během třech dnů nashromáždili. Pak se už poklidně procházíme výstavištěm, utrácím dánské koruny, protože co s nima v ČR a načas dorážíme k hlavní aréně. Bohužel musíme v zákulisí čekat další hodinu a půl. Tam dostávám největší krizi, špatně je mi už od rána, ale teď je mi úplně nejhůř, chodím zapíjet prášky a přemýšlím, co kdybych sebou na vyhlášení sekla :-D . Konečně je to tu, máme vítězný kroužek velikou nasvícenou arenou, diváci vzorně tleskají. Na dekorování jsme s Brandy vyvolány celkem čtyřikrát, dvakrát v družstvech a dvakrát samostatně.Dostávám postupně čtyři kytice a fotím se s prezidentem čehosi ( asi Dánského kennel klubu ? ). Konečně nás propouští, cestou vrážím někomu první kytici ať si jí nechá :-D . Jedeme domů. V autě už se mi dělá líp a tak se bavíme s Luckou a do toho hraje nesutále buď Shakira nebo Lady písnička „naše pračka Zanussi trhá prádlo na kusy“ :-D . V noci stavíme kdesi v Německu na spaní, ale nám dvoum se nechce a tak jdeme obhlížet terén. Sedíme na lavičkách odpočívadla a najednou kolem nás skáčou –KRÁLÍCI. Praví nefalšovaní 3 zakrslí králíčci, Lucka volá : jééé, rabbiti ! a jde k nim, ušáci ležérně odhopsají do lesa. Shodujeme se, že to nesmíme říct Ladě, protože by je jinak šla s baterkou lovit :-D .

Dopoledne dojíždíme bez problémů do Prahy. Konečně postel ! Nakonec jsem ráda, že jsem jela. Měla jsem možnost poznat plno nových přátel, vidět špičkové výkony (jsem ráda zejména za heelwork, který u nás není až na tak vysoké úrovni a tak se všichni potřebujeme učit) a zažít jedinečnou atmosféru. Organizace šlapala a výsledky se objevovaly na internetu takřka ihned po vyhlášení. Nicméně………….. jsem ráda, že MS je jen jednou ročně :-D

Úterý 29.6. - se už neděje nic zvláštního, akorát nacházím v jedné tašce pečlivě zabalený kebab :-D  :-X  :-D

AFTERDAYS ANEB CO SE ČLOVĚK NEDOZVÍ

Jsem zpátky z Dánska sotva pár dní a už jsem se doslechla zaručené zprávy od jistých jedinců, kteří v době MS v Herningu nevytáhli paty z ČR.Ale přesto ví, co se tam (ne)stalo :-D .

Takže, abych vše uvedla na pravou míru : ano je pravda, že tým na 3.místě ve freestylu při vyhlášení nepodával ruku. Nevím ale o nikom, kdo by odcházel během státní hymny. Dresy jsme si opravdu nekupovaly na benzínce. Když se pořadatelé spletli a vyhlásili mě místo 2. jako 3. , předali mi vše pak normálně na místě a ne nikde v zákulisí.  Je opravdu „potěšitelné“ v reálu vidět, jak fungují drby. Pokud se tedy doslechnete něco, čemu se vám nebude chtít věřit, klidně mi napište. Troufám si říct, že jsem očitý svědek Mistrovství světa J . A všem šiřitelkám polopravd vzkazuji : „zpátky do kurníku !!„ :-D

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Vienna, aneb jak jsme tančením u Prátru zakončily sezonu.

K odjetí do Vídně jsem se stavěla celkem laxně.Je to kousek, tak proč ne, myslela jsem si a nakonec se nás sebrala celkem skupina.V pátek večer jsem tedy přijela k Ivetě a Lubošovi do Úval,kde jsem dostala moc dobrou, ale obří večeři a pak se chystalo k spánku protože odjezd byl naplánován na 4:00 ráno. Na noc budu vzpomínat ještě dlouho, protože u Ivety spala i Katka.... Nicméně po hodině spánku mě místo budíku musela vzbudit Iveta, protože přístroj zřejmě usoudil, že on tedy ještě vstávat nebude.Vyjelo se jen s minimem skluzu, který se na silnici bez aut hravě vyrovnal a v nejmenované vesnici za Znojmem jsme udělali přesed k Ladě do jejího velkého auta.Výprava byla kompletní a jelo se.Asi jsme působili podezřele, neboť nás nejdřív stavěli policajti a za 10 minut na hranicích i Rakušani a chtěli pasy (snad poprvé od vstupu do EU jsem zažila kontrolu).Po shledání, že jsme všichni bezpeční jsme byli propuštěni vstříc Vídni, cestu jsem zdárně prospala.Procitla jsem akorát u cíle.Závody se konaly na výstavišti, kde kromě psů bylo k vidění mnoho dalšího - výstava koček, chovatelské potřeby všemožného druhu, kočičí agility,dogfrisbee, akvarijní rybičky a méně příjemná výstava a prodej hadů a jiné havěti.Bohužel, český trend organizace závodů zjevně pronikl až za hranice, protože organizátoři začali se skluzem, který se stále prodlužoval.Překvapením ( posléze nemilým, když se začalo nabírat další zpoždění) byla přidružená soutěž psích triků.Vždy se střídal závodník z Klasse 1 a poté jeden závodník s triky.Trikaři mohli psy na ploše motivovat ( i pamlsky, chudáci začátečníci v Klasse 1 ..) a předváděli klasické cviky z dogdancingu i různé vychytávky - vyndavání prádla z pračky, aportování kdečeho atd.Bezkonkurenčně nejlepší byla paní se dvěma kříženci, která nakonec zaslouženě zvítězila.Závod byl prošpikován dlouhými přestávkami, takže jsem stihla pečlivě projít celý areál, nakoupit Brandy nové frisbee, které u nás nemají a sobě nakoupit plno Haribo bonbonů :o). Hned vedle byl slavný Prater, kam jsme chtěli jít, ale bohužel jsme to nestihli. Klasse 3 přišla na řadu v době, kdy už se venku pomalu stmívalo, já byla unavená a také jsem premiérově startovala s vatou v nose ( asi špatná konstelace planet, ale neustále se mi během dne spouštěla krev :D ).Brandy chudák celý den polehávala na dece, naštěstí se to na jejím výkonu nijak nepodepsalo a vyhrála. Kromě nás na závodech startovaly ještě tři závodnice ze Slovenska a na kukandu přijela i Anička Krejčová, takže pocit domova byl na místě :). Závod skončil, dokonce padly i pěkné ceny ( dávaly se poháry, ne kokardy.A velké pytle Royal Caninu, který byl generálním sponzorem), já se těšila, jak budu spát v autě...Cesta rychle ubíhala a po zastávce na večeři a rozloučení se s Ladou mě Iveta s Lubošem vyhodili na Žižkově.A celkový dojem? Fajn výlet, Vídeň je kousek.Rozpaky u mne trochu vzbudilo hodnocení poroty, nenašla jsem klíč, podle čeho vlastně hodnotila.Týmy s technikou předběhli psi, kteří předvedli pár cviků a ještě ne moc čistě.Mezi nejčastější chyby u začátečníků patřily nedotažené prvky.Nemá smysl cvik do sestavy zařazovat, pokud si s ním nejste stoprocentně jisti.Pěkné kostýmy už jsou většinou samozřejmostí, přesto jsem viděla pár případů, kdy na place tančily ošoupané džíny a vytahané triko.Když pes odmítá nějaký cvik předvést, je hloupost ho k tomu půl minuty nutit a upozorňovat tak na to, že tohle v sestavě fakt mít nemáte.Nezapomínejte na konci sestavy zakončení - poklonu pro diváky i rozhodčí. No, a to je asi tak vše :) 

Mistrovství dogdancingu, aneb chci nové nervy -

Původně jsem myslela, že stres se mi o víkendu vyhnul, jelikož se mi ovšem dnes k mé velké nelibosti zjevil na horním rtu opar ( neklamná indikace toho, že jsem byla v posledních dnech parádně nervózní ), přece jen jsem to asi na háku moc neměla.Proto jsem se taky rozhodla podrobně popsat mašinerii, která se kolem MR děla. V pátek ráno jsem se dostavila do téměř mrtvého prostoru výstaviště ( za 24 hodin bude následovat pravý opak), do potemnělé haly 6C a dýchala jsem si zimomřivě na ruce,abych se aspoň nějak zahřála.Po hale chodila Lada.Zpráva zněla : nevím, jestli nám sem pustí elektriku,nemáme mikrofon, nemáme katalogy, možná nemáme Marleen (belgická rozhodčí, jejíž přílet byl opravdu dobrodružný,ale nakonec dorazila ).Začly jsme tedy natahovat koberce a lepit.Kolem třetí hodiny už jsem musela odjet, v hale zůstávala Lada s položenou plochou,ale to bylo tak všechno. Řekla jsem si, že to zítra nechci vidět.Doma jsem si začala vypalovat hudbu, a co se nestalo.Moje freestylová hudba, se kterou jsem se od začátku nejvíce trápila a na jejíž sestavu jsem se těšila ze všech nejmíň, mi zmizela v počítači neznámo kam.Moje střihačská práce přišla vniveč.Po peripetii se sháněním kostýmu ( chtěla jsem kostým pirátky - dva internetové obchody přijaly mou objednávku,aby mi posléze napsaly, že se stala chyba a že kostým bohužel nemají na skladě.Druhý obchod mi to oznámil tři dny před MR, takže oblek jsem nakonec sice sehnala, ale byl to nervák) mi už došly síly se ještě opětně mořit s hudbou.Nicméně osud si nepíšeme sami, a tak mě přes zapnuté ICQ pozdravil kamarád, a po krátké konverzaci, kdy jsem si mu samozřejmě postěžovala, mi nabídl, že mi hudbu udělá ("klid, né ? to mám hned " ). Nejen, že hudbu spojil a nastříhal asi tak 1000x rychleji než já,ale ještě mi poslal čtyři verze, ze kterých jsem si nakonec jednu vybrala.Takže Jirko, díky ! :-D  Když jsem měla vše napáleno, mohlo začít hledání oblečení různě po bytě.Pět sestav, pět kostýmů ...vypadala jsem, že s tou taškou jedu na dovolenou.Najednou byla jedna v noci a já si vzpomněla, že nemám umytou hlavu :-D. Takže bilance byla taková, že po dvouapůlhodinovém spánku mi začal řvát u hlavy budík.Sebrala jsem Roxy a Brandy ( Daisy nejela, ještě jeden start a už bych se z toho pos....ehm posestavovala :D. Nahlásila jsem jí sice na druhý den na normální závody, ale i ty jsem pak vzdala, protože jsem prostě neměla vůbec nic připraveného a nechtěla jsem si brát starou sestavu) a vyšla před dům, kde mě naložila Andrea( dík holkám za taxikaření po celý víkend ! ). V Letňanech už panoval pravý ruch hodný velké výstavy a i naše MR vypadalo dodělaně, dokonce šla i ta elektrika :). Jako první jsem nastupovala s Brandy do musical dressage, hned druhá od začátku.Řekla bych, že Brandy není typický pes do této divize a už když jsem posílala přihlášku se mě ptali, jestli jsem si jistá :o) Chtěla jsem ale body na DD tým roku ( protože do mě pořád Lucka ryla, že minule vyhrála ona a letos teda musím já) a než jít do déčka .... :-D Naše sestava byla na hudbu Edvina Martona, který je dvorní skladatel krasobruslaře Jevgenije Pluščenka.Samotná skladba se mi moc líbila a jako jedinou jsme jí taky s Brandy trénovaly (což mělo za následek to, že Brandy už věděla co bude následovat a občas zkoušela předbíhat ..).Zkusila jsem opravdu vyjádřit hudbu, a porota to pravděpodobně ocenila, protože jsme si s Brandy zajistily 1.místo, což bych dopředu nikdy neřekla.Roxy startovala jako poslední a vzala jsem jí klasiku z Dirty Dancingu - Hey Baby, písničku, která neurazí a ani nenadchne.Neměla jsem v plánu s ní předvádět nějaké technicky složité cviky, i tak se Roxy proklusala k třetímu místu.Mezi nás se s náskokem 0,25 bodu uhnízdil na 2.místě borderorel Angí s Luckou.Do heelworku jsem už neměla čas na nějaké experimenty, proto jsem brala velice známou(a velice krásnou, ale pro sestavu posléze trošku monotónní) skladbu Con te partiro od Bocelliho.V pomalé písničce vyniknou dobře zvládnuté heel pozice, a to jsem měla za cíl ukázat.Povedlo se, Brandy opět první.No, freestyle.Vůbec se mi nelíbil. Nepamatovala jsem si celou sestavu a když mi v první půlminutě nevyšel jeden cvik, ztratila jsem niť návaznosti a do konce tónů Jirkou upraveného Drunken Sailora jsme prohopsaly jen tak nazdařbůh a naslepo.Pamatovala jsem si až finální pózu....Přesto to stačilo na druhé místo.Pocity ale nemám zrovna nejlepší a asi si nad tím příště vážně sednu.Třešnička na dortu byly naše dvojice s Luckou, které beru hlavně jako zábavu.Sestavu jsem se poctivě učila celou neděli o přestávkách, aby mi pak Lucka nemusela radit.Řekla bych, že nám to vyšlo pěkně, dokonce i náš speciální cvik -vláček :D, a bylo z toho opět 1.místo.Po dotančení bohužel trošku pořadatelský kiks, kdy se čekalo pár hodin na výsledky(mezitím jsme šly s Luckou předvést dvojice do finalového kruhu před závěrečkama).Protože jsem se počtem (a platbou) pěti sestav zařadila jako největší sponzor mistrovství z řad závodníků, vrátilo se nám to alespoň na cenách, které bývají na MR vždy velmi štědré.Po odtahání všeho do auta jsme zase všechno pěkně vytahali na Žižkově a pak jsme rovnou jeli do Petrovic, kde se konalo malé občerstvení a posezení s Marleen van Hees.Marleen je moc sympatická, bohužel jsem už večer neměla sílu s ní nějak debatovat v angličtině, takže jsem radši jen jedla chlebíčky :-D.Doma jsem se pár hodin prospala a ráno mě nabrala Renata a já jsem jí coby živá GPS odnavigovala do Letňan, kde jsem tentokrát už jen koukala na ostatní.Letňany mám moc ráda, každoročně je tu totiž velká kulminace mých kamarádů z různých odvětví kynologie, takže než jsem prošla halou, popovídala jsem si s australskou rodinou, chovatelkou Daisy, lidmi z agility, obediencáky atd atd. Původně jsem měla i v neděli jít zatancovat do BIS ringu,ale nakonec jsme odjížděly dřív -já,Renata a Marleen a na Žižkově jsme nabraly mou mámu (ano, mojí matku :D).Marleen se totiž chtěla projít po Praze a protože mluví německy a máma taky mluví německy a protože dřív dělala průvodkyni, tak jsem se s ní dohodla.Mámě se zjevně líbilo, že je nějak potřebná a už v autě spustila historii Prahy.Začínaly jsme na Hradě a pak už jsem jen viděla, jak máma a Marleen někam běží a Marleen to cestou fotí :o). Chodila jsem tak s Renatou a s její šeltií Florinkou, která se taky kulturně vzdělávala.Nakonec Renata odvezla Marleen na letiště a tím pro mě skončil kolotoč kolem letošního mistráku.A říkám k tomu : uuuuffffff !

WDS Bratislava

Světovka, která se koná takřka za bukem u našich súsedů, mi samozřejmě nemohla utéct.Chtěla jsem se tam jet podívat buď na čtvrteční australáky, nebo na MS obedience, které se koná od pátku do neděle.Nakonec jsem se na poslední chvíli dozvěděla, že po celé čtyři dny se konají při výstavě i závody v tanci se psem a vítěz smí předvádět sestavu před závěrečnými soutěžemi.Rozhodily jsme si tedy s holkama z Prahy kdy kdo půjde.Já jsem jistila čtvrtek a akorát se mi to hodilo, protože tento první výstavní den se také posuzovala FCI skupina I. Do Blavy jsem razila s výstavní expedicí koliářů a odjezd byl ve 3:30 ráno z Černého mostu. Taxikář na mě jen divně koukal, když jsem mu vysvětlovala, že chci hodit v tuto noční hodinu k Hornbachu. Aby si nemyslel, že tam snad jdu krást, vysvětlila jsem mu, že jedeme na výstavu pejsků a toto je jen výjezdní bod.Pána to skutečně uklidnilo a pak mi ještě přál, ať je Brandy teda nejhezčí :D.Na Čerňáku vše proběhlo hladce a vyrážely ( tentokrát pouze ženský rod!) jsme Terky obřím fárem ve složení dvě kraťandy, jedna dlouhostrstá kolie, peruánský naháč, Brandy a lidský doprovod. Světovka se nezapřela, protože v pět ráno jsem rozespale bloudila po benzinové pumpě směrem k WC a cestou jsem narazila na Ivu od RELky Gora ( REL = Ruskoevropská lajka), kteří také mířili na výstavu.Před výstavištěm Incheba se tvořily na pohled hrůzostrašné kolony, ale nakonec jsme za 20 minut parkovaly před jednou z hal.Tanec byl v hale D v BIS ringu, kolie měly kruh úplně na druhé straně...Naštěstí aussíci byli od našeho kolbiště úplně nejblíž a tak jsem odbíhala sledovat posuzování. Bylo přihlášeno na 130 aussies (!) a něco byla opravdu krása.Bohužel někteří australáci připomínali spíše chlupaté napudrované koule.Nelíbí se mi ani jedno...jeden extrém jsou výstavní těžkotonážní medvědi a druhý krysoidní australáci bez chlupů, kteří nejdou rozeznat od borderky.Moje představa správného aussíka je pořádně merlatý pes s červeným šátkem u krku, sedící na balíku slámy vedle kovboje.Původně rančerský pes z USA by takovým také měl zůstat.Proto se mi líbí třeba psi z Las Rocosy nebo 4Bar... Česko zde mělo svá želízka v ohni a já mooooc gratuluju Lindě a mladé Happy, které si zde vybojovaly CAC a CACIB !!!!!!! Abych se ještě vrátila k tančení...když jsme vyhrály, dostaly jsme pohár s logem WDS a privilegium tančit před final shows.Od tří jsem byla připravená...když za mnou přišla koordinátorka a ptala se, v kolik chci vystoupit, řekla jsem že co nejdříve, protože  ostatní z auta už měli odposuzováno a čekalo se na nás.Ovšem závěrečky měly zpoždění dvě hodiny( to nemluvím o chudácích psech a lidech, kteří nastupovali do soutěží párů a museli ony dvě hodiny čekat v přípravném kruhu), kdy už tribuna plná diváků začala začátek programu vytleskávat, aby se konečně něco dělo.Když se nakonec pořadatelé zmohli na slavnostní úvod s pochodem vlajek (mimochodem zapomněli na Rusko, které pak mělo samostatné kolečko) a nekonečně nudné poplácávání se po zádech výstavních pohlavárů a starosty a spol.,měla jsem jít na řadu a stále nic, i přes snahu paní Rajtšlégrové, která se snažila organizátorům domluvit.Vydržela jsem ještě třičtvrtě hodiny a pak jsem si řekla, ať mi celá organizace WDS vleze na záda a ať si tam místo nás tančí předsedové klubu třeba mazurku.Otravné čekání mne opravdu dopálilo, hlavně také proto, že jsme zbytečně zdržovaly ostatní holky, které čekaly, až odtancujeme... Tohle byla naše první světovka a jestli takhle vypadá každá, tak teda.....:-/ 

 a ME v Hulandsku ...

Na závody v Holandsku a zároveň velkou konferenci mě minulý rok upozorňoval Atilla, bohužel termín byl v době konání MR dogdancingu v Chotěboři, a tak jsem dala přednost tančení na domácí půdě.Letos nám už ovšem nic nebránilo vydat se vstříc lepším zítřkům směrem na západ, vytančit co nejlepší umístění, vidět kvalitní konkurenci a dozvědět se cenné rady.A tak jsme vyjeli -Verča a kavalírka Bonnie alias Lola, Lada se Sindy, Anička s Berrym(který jediný hájil mužské barvy na naší výpravě) a já se všema holkama = Roxy,Daisy a Brandy.Start byl ze Žižkova v pátek večer, kde jsem jako poslední přistoupila do ladina velkého auta a jelo se.Navigace TomTom během cesty opět trochu provokoval a snažil se nás navést kamsi do pole, ale když Veronika vytáhla svou ženským hlasem namluvenou GPS v mobilu, zalekl se baby a uklidnil se :D.Po krátkém spánku kdesi v Německu na odpočívadle jsme dorazili do Holandska (což jsem mimochodem poznala až podle velkého modelu větrného mlýnu u pumpy, kde jsme hned fotili psy, protože Schengen je Schengen a Evropa tak trochu připomíná Hry bez hranic :) . Po dalších hodinách dorážíme do místa konání, Bantu (TomTom už byl moc hodný) a hledáme Hondeschool Dogmania, kde se má ta zítřejší sláva konat.Nakonec se zadařilo, psí školu, která se zvenčí maskovala jako stodola jsme opravdu našli a vyrazili jsme se dívat na páteční závody, které byly jen pro členy World canine freestyle organisation, zkráceně WCFO.Abysme nenechávali vařit psy v autě a nechali je také po cestě odpočinout, rozhodli jsme se odjet ubytovat do cca 35 km vzdáleného Workumu a pak se na závody vrátit.Ještě předtím jsme ovšem odešli venčit na cestu za areálem, kde rostla krásně naleštěná zelená tráva, až nám připadalo, jestli není umělá :D Podél cesty se pásly ovce oddělené jen nepatrným ohradníkem, o kterém jsme se dohadovali, jestli je elektrický.Bonnie se to posléze rozhodla zkusit a elektrický byl :) Brandy a Berry se stihli vyráchat v přilehlém potoku a pak jsem jen čekala, až půjde mokrá Brandy honit ovce a setká se s ohradníkem.Protože ohradník při styku zabzučel, byl by to takový elektrický clicker a mohla bych u toho říct nějaký povel :D :D  Brandy ale asi uplatnila svůj šestý smysl a dělala, že ovce nevidí :D. Když jsme dojeli do kempu ve Workumu, vyházeli jsme psy, věci, obsadili chatku a trošku jí přestavěli :D, a hurá zpátky na závody.Cestou mě fascinoval zvedací most a dále také podjezd, nad kterým vedl normálně vodní kanál.Když jsme dorazili zpět do Bantu, akorát odtančili poslední dva závodníci a byl konec :D, takže jsme se rozhodli odjet opět do Workumu(proč se neprojet,že?) do centra, a tam se najíst.Krásné malé městečko se mi moc líbilo,ale nebyla bych to já, kdyby mě nepronásledovalo prokletí restaurací... S holkama jsme došly na náměstí a vytipovali jsme si podnik v překladu " U zlatého lva" , kde jsme viděli největší koncentraci starousedlíků s tím, že místní přece musí vědět, co je nejlepší.Místní ale asi mají hodně času...Objednaly jsme si menu skládající se z polévky, hlavního chodu a dezertu, přičemž prodleva mezi jednotlivými byla vždy nejméně hodina, a to ještě nepočitám zničující čekání na samotnou polévku, kterou když jsem konečně viděla před sebou na stole, měla jsem chuť začít radostí tleskat.Nicméně jsme u stolu stihly probrat životní trápení a kdo s kým chodíme a tak :D . Ještě bych zmínila, že jako hlavní jídlo jsem si vybrala vepřový řízek( " na tom se nedá nic zkazit"), načež mi byl donesen steak zřejmě z dinosaura, který měl snad 10 cm průměr tloušťky .To bylo něco pro mě, která má fóbii z nedopečeného masa..... Zachránila mě tudíž příloha a potom ještě dezert, který byl přes všechna příkoří ( obsluha na nás finálně zapomněla, a kdyby na nás Lada neupozornila, sedíme u workumského stolu dodnes :D ) moc dobrý. Do kempu jsme  dorazily už celkem dost pozdě a s Aničkou jsem se vydala potmě do sprch.Voda byla přístupná za Fifty centa (neboli za 0,50 Eur) a tak se ve mě probudil lakomec a musela jsem se tvrdošíjně sprchovat tak dlouho, dokud voda tekla :D.Pak už jsem konečně padla na postel a kromě nočního vykopnutí Brandy na pelech jsem spala jako nemluvně :). Ráno se mi vůůůbec nechtělo vstávat a myslím, že ostatní na tom byly stejně.Cestou do Bantu jsem ještě spala v autě, a vůbec mi nepřipadalo, že jedeme na ME v dogdancingu.Abych se vyjádřila k samotným závodům : organizace byla výborná, s krásným finálním zakončením, kde nechyběly vlajky (tu českou jsem teda dovezla já, ale tak...) a vítězům hrály hymny, tak jak by to mělo být.Rozhodčí byly milé a sama prezidentka WCFO, Američanka Patie Ventre je šarmantní dáma, která Čechy moc moc chválila a taky nám dala mnoho rad.Mile mě překvapila nizozemská závodnice Brigitte van Gestel, která nám na uvítanou dala přáníčko a za mnou přišla těsně před mým startem s Brandy a řekla mi, abych do sestavy nezařazovala slalom mezi nohama, protože za něj v HtM podle jejich pravidel strhávají body.Slalom jsem samozřejmě původně v sestavě měla, o to víc si vážím rady od závodnice, která byla naší konkurentkou v advanced Heelwork to Music a skončila nakonec druhá za námi.Smysl pro fair play, nemám co dodat, smekám. Akorát mne trochu mrzí ignorace závodníků ze severských zemí a ze samotných Britských ostrovů, kteří zde prostě chyběli.Nebo co taková Marlen van Hees z Belgie?Mica z Německa?Petra Bozzo a další známá jména?S Brandy jsme měly v sestavě několik chyb- cviků, které by podle  WCFO pravidel v heelworku být neměly.Přesto dokázala naše routine hospodského Thénardiera a hudba z Les Miserábles Master of the House (na MR Chotěboř v české, zde v anglické verzi) vyhrát! Druhá skončila již zmiňovaná Brigitte s krásným nova scotia duck tolling retrívrem a třetí nepřítomná závodnice z USA s tervíkem. Tady se zmíním o další zajímavosti - rozhodčí si po skončení poslední sestavy sesedly k plátnu a zde se promítaly sestavy závodníků kteří nemohli přijet, které se normálně hodnotily a jak vidíte, zasahovaly i do medailových pozic.V USA jsou tyto video competition poměrně rozšířené, zejména kvůli velkým vzdálenostem.Přijde mi to jako dobrý nápad, ale míchat "živé" a natáčené sestavy dohromady se mi nelíbí.Už jen z důvodu, že natáčenou sestavu si cvičíte v klidu a bez diváků, když se vám nepovede, natočíte jí znova třeba pětkrát.Na závodech jedete naostro na první pokus, kolem jsou lidi,psi, hluk a rozruch.V heelworku advanced závodila ještě Anička s Berrym, který na ní moc pěkně koukal, líbil se i rozhodčím ("lovely dog") a mě se zase líbila hudba z Pražské spojky :). V juniorech ČR zastupovala Veronika s Bonnie, které předvedly sestavu z Harryho Pottera a pěkně se jim vyvedla, chválila je Patie Ventre a sama dost dobře nechápu, že Verča se neumístila.Roxy má být překvapením na Crufts a tak jsem jí samozřejmě nebrala závodit na ME, kde bude velká koncentrace závodníků z Evropy(nebo jsem si to aspoň myslela).Ještě že tak, kdoví čeho bych se v březnu dočkala.Roxy sice nekopíroval nikdo, ale už jsem měla možnost shlédnout jeden náš originální prvek s Brandy u jiného týmu....hm. Do advanced freestylu šla ještě Daisy a moje sestava Mickey Mouse.Nenávidím myšákovské uši.Tato sestava se nám v Chotěboři povedla lépe, přesto ale Daisy dostala vysoké bodové ohodnocení a při vyhlašování ještě získala cenu za nejlepší vykrytí plochy s malým psem a potom za nejvtipnější sestavu, nebo tak nějak, moderátorova jsme kolektivně neslyšely :). Kdo umí, tak umí a proto si k nám ke stolu na začátku dne přisedla sama slavná Patie Ventre spolu s budoucí rozhodčí, kterou školila.Bodovaly také závodníky(jen pro sebe) a Patie pak kontrolovala svou žačku, jak se od sebe liší s hodnocením.Tak jsem také měla z první ruky výsledky, jak bysme dopadly, kdyby nás bodovala prezidentka WCFO.Verča s Bonnie by se v juniorech umístily a Daisy by skončila druhá.Woow! Dostala jsem také tipy, co mám v sestavě ještě vylepšit ( "jsi Mickey Mouse.Jsi myš a máš ocásek.Můžeš s ním třeba točit, tvá čivava ho může přeskakovat.Hraj si s ním,ne?" :D ).Po vyhlášení výsledků, kdy Brandy dostala mimojiné zlatý obojek, který je pouze na koukání a pes ho nesmí nosit, jsme se odjeli opět ubytovat a tentokrát bych žádnou restauraci na světě nevyměnila za zlatý McDrive a menu, které člověk dostane během minuty :D.V chatce jsme s Verčou rozvinuly naší teorii, že už si o nás Čechoslovácích stejně myslí, že jsme odněkud z pravěku, a tak nebude nutné jít si mýt hlavu (venku už byla docela zima, komu by se tam chtělo...).Zítra nás totiž čekal seminář s Patie Ventre, na který jsem se moc těšila.Původně jsem se tu chtěla rozepsat, co nám vše Patie na semináři prozradila, co nás naučila a co jsme tam dělali.Ale pak jsem se rozhodla, že pokud se to někdo chce dozvědět, třeba bude mít příští rok šanci :D. Nebo pokud mi někdo pošle 30 euro, jsem ochotná mu to prozradit :D Taky jsme platily a platily jsme víc... Workshop byl pochopitelně veden v angličtině a nejvíc se natrápila Verda, která musela překládat ladiny dotazy :D.Pak už jsem měla problém koncentrovat se a ještě v cizím jazyce, ale stálo to za to.Po skončení jsme se rozloučily, vyměnily kontakty a poobjímaly se s organizátorkou Magreet a spol.(kterou jsem od začátku srpna pravidelně po mailu otravovala zvídavými dotazy) a hurá do Amsterodamu, který od Bantu leží cca 100 km, no nekupte to!Když jsme dorazili do hlavního města, Lada už byla unavená a tak to zatáhla v autě, ale my s Aničkou a Verdou jsme se vydaly na průzkum terénu, psi samozřejmě s námi.Prošly jsme periferní čtvrť, kde bylo všechno možné, jen ne běloši, a pak jsem se radši zeptala nějaké paní na cestu do centra.Cestou si člověk musel dávat dost pozor na všudypřítomná kola, která jezdí dost rychle a ve větším měřítku než auta.Nakonec největší zážitek máme z amsterodamského parku, kde jsme hromadně blejskly psy a potom jsme na břehu jezírka objevily pohozenou úplně novou kytici ( zřejmě nějaký zneuznaný ctitel?). A co udělají Češi, když najdou kytici? Začnou s ní aranžovat a fotit psy :D :D  Pak už jsme se pomalu vydaly(tak teď už mně začíná hrabat z toho, jestli mám psát vydali, nebo vydaly. Byl s námi Berry, takže asi vydali, ale zase my tři holky....no prostě to budu střídat :-D ) k autu a to už mě začínalo bolet v krku a neměla jsem ani chuť zajít do žádného Coffee shopu, kterými je Amsterodam vyhlášený a kam mě prosili snad všichni kamarádi v Praze, že musím zajít a něco(...) jim koupit :D. Zpáteční cesta byla bezva, dokonce mě holky vzaly mezi sebe blondýny a taky jsme překřtily WCFO klub na trošku jiný klub a spoustu dalších věcí, ze kterých mě bolela bránice a radši je tu nechci psát :D Co ovšem bolelo taky a ve stále větší intenzitě, byl můj krk :-/. S následky agresivní holandské chřipky se potýkám dodnes a možná už se mi povedlo ji rozšířit i ve škole. Celkově byl celý náš trip moc fajn,Holandsko je super země se všudypřítomnými vodními kanály, krásně upravenými domky a s malebnými městečky.Lada vše spolehlivě odřídila a s Aničkou a Verčou jsme si myslím užily zábavy dost :-).Viděla jsem zase nové dogdancingové tváře a dozvěděla se dost možná hodně podstatné informace.Které se koneckonců třeba dozvíte časem taky,když......... nechte se překvapit :)

Obedience - dotřetice všeho nejlepšího -

Moje spolužačka se zasnoubila s Markem Darcym a právě mi ho představovala, když......mi zazvonil ve 4:20 ráno budík a já se musela donutit vstát.V tu chvíli jsem obedienci opravdu nenáviděla, a kdyby na mě nečekala na nádraží Karin, asi bych se snažila znovu usnout, aby mi mohl pan Darcy podat ruku :D . Po hysterickém hledání aportovací činky( kterou jsem nakonec náhodně našla v šuplíku s fénem (!!!!!!) a úspěšném sprintu na tramvaj jsem zádně překonala Sherwood( pro neznalé - park u Hl.nádraží) a s Karin jsme si zabraly kupéčko v EuroCity vlaku, takže i vypadal celkem slušně.Cesta uběhla poměrně rychle, protože jsem byla stále omámená z toho vstávání( o prázdninách jsem ve čtyři zvyklá chodit spát, ne se budit :) ).Brandy se opět okusovala s Moonym, a my jsme se s Karin rozhodly, že vytvoříme zmutovaná double merle štěňátka, a ty, co se narodí s ocasem prodáme jako borderky, bezocasatá budou australáci :D /pokud mě chce teď někdo jít udávat na ČMKU, je to jen vtip :D /  Na nádraží nás naštěstí vyzvedla kamarádka Karin, a zavezla nás rovnou na cvičák.Jak jsme dorazily, začalo drobně mrholit, kapat, pršet, cedit.....No krása ! Zahájení tak proběhlo v klubovně v suchu, a pak už jsem s Brandy vyrážela na skupinové cviky.Déšť a mokro se stalo osudným téměř všem psům, kteří si na odložení sedali, a nechtěli mít s tím hnusným povrchem co dočinění.Brandy to naštěstí neřešila a v mokré trávě si vesele zůstala odložená.Pak jsem sledovala první začátečnické týmy, ale byla mi taková zima, že jsem utekla do teplého úkrytu v klubovně, kde byla většina závodníků.Na řadu jsme za deště natupovaly jako pátý tým.Větru a dešti poručit neumím, Brandy se mi ale poroučet dařilo dosti slušně, protože za chvíli si rozhodčí začala "stěžovat" že si mohla vzít s sebou jen jedno číslo.....Dostaly jsme za všechno samé desítky.....Měly jsme prostě jednou štěstí :) Po našem výkonu jsem se šla sušit do klubovny ke kamnům a Brandy šla schnout do kotce.Organizace šlapala jako na drátku, takže místo skluzu, jak bývá zvykem, se utvořila naopak časová rezerva :)  Na OB-jedničky už dokonce přestalo pršet(štěstí pro Karin, která si závody ztěžovala sádrou na noze, a o které jsme diskutovaly, jestli se rozmočí, nebo ne), a na nejvyšší třídu mohl člověk zahlédnout i sluníčko. Vyhlášení tedy bylo poměrně brzy, dostaly jsme ceny ( díky tomu, že Brandy měla nejvyšší počet bodů, jsme získaly finanční odměnu, hurrá, víc takových cen !) a s Karin jsme se rozhodly někde ve městě najíst. Pokud si někdo myslí, že v Třebové je restaurace, tak není. Heren a barů jsme cestou minuly několik, potom konečně něco k jídlu - pizzerie, kam nás ovšem odmítli pustit se psy ( ještě se pomstíme:-/ ), na liduprázdném náměstí z dálky vypadající slušná restaurace - o víkendu inventura, zavřeno.Poslední pokus byl hostinec, kde mi číšník sdělil, že jídlo nemají, pouze čepují pivo (sice tekutý chléb,ale...). Otráveně jsme se dosunuly na nádraží, cestou jsme stihly pomluvit celou Českou Třebovou, když v tom jsem uviděla v nádražní hale restauraci. "Vlak počká", zvolala Karin a běžela přímou cestou dovnitř a my za ní :D. Na Třebové je opravdu luxus, že vlaky do Prahy jezdí v průměru 3-4x do hodiny, prostě železniční uzel, jak nás učili na gymplu :). Nádražní restaurace byla...no prostě pajzl. Ale jelikož heslo "Hlad je nejlepší kuchař" zřejmě vymyslel někdo, kdo se snažil v Třebové taky sehnat restauraci, i my jsme vzaly zavděk podivným kuřecím masem. Potom jsme se jen odsunuly na perón, a v rozmezí deseti minut hned jely dva vlaky, EuroCity a expres, tak jsme daly přednost prázdnějšímu expresu a vyplatilo se.Nejen, že jsme se rozvalovaly samy v kupé, ale ještě jsme natrefily na narcistického průvodčí, který k nám do kupé přišel jen proto, aby nám naladil rozhlas, lístky vidět nechtěl :D  Před každou zastávkou pak zahajoval svůj večerní projev typu " Vážené dámy a pánové, náš expres se právě blíží do zastávky XY, kde navazují spoje do XZ a YY(výčet vlaků od Aše do Ostravy).Dále pokračujeme ve směru QQ, kam se dostaneme za 60 minut.Přeji příjemný večer a děkuji, že cestujete s námi a využíváte služeb Českých drah."  Bohužel si tyto večerní show nepamatuju podrobně,ale smály jsme se tomu hodně :D  Sluníčko pomalu zapadalo za obzor a svítilo skrz celé kupé, takže když má člověk štěstí ( bez lidí, slušný vlak atd.), je to cesta o moc pohodlnější než auto.Psi vytuhli a my si povídaly o tom, jak náhoda může změnit život, rozhodně to bylo hodně zvláštní. Večer jsem si pak doma řekla, že rčení "dotřetice všeho dobrého" a "třikrát a dost" mají svoje opodstatnění,a příště se již budeme snažit v OB-1.

Dancing v Chorvatsku a mnoho dalšího -

Náš výlet do Chorvatska pro mě začínal hrůzostrašně, vyjížděli jsme z Prahy totiž ve čtyři ráno :D. Večer jsem si tedy naspala aspoň dvě hodinky, pak vyvenčila Brandy na liduprázdném Vítkově(proč asi :D) a pomalu se mohlo vyjíždět.Jely jsme 4 lidi a 4 psi, a byla to ryze dámská jízda. Naše cesta vedla nejprve do Záhřebu, kam jsme dorazily někdy po poledni.Poznala jsem zde naše chorvatské hostitele – Tere, Ivana, syna Mateja a plno psů –  pointerku Candy, amstafa  Atillu,  jorkšírky Čili a Sely, jezevčíka Tigriho a anonymní čivavu.Dohromady s našimi psy to dávalo pěknou smečku a večer dorazili na návštěvu ještě dva jorkšíři.Tere nám potom naservírovala její specialitu – kozí maso, které bylo moooc dobré, s ještě lepšími bramborami. Abychom s Lindou protáhly australačky po dlouhé cestě, rozhodly jsme se jít k řece.Dostaly jsme instrukce, že řeka je pár kroků od domu, takže jsme vyrazily a … po hodině chození na všechny světové strany jsme už jen přemýšlely, na jakou věc se vymluvíme, protože řeku jsme samozřejmě nenašly(ani přes různé indicie typu : „hele vrba, tam bude voda“ ) :-D. To se poznají vysokoškolačky na první pohled…  Na noc se začala rozjíždět party, ale my slabší jedinci s potřebou alespoň nějakého spánku jsme vytuhli. Ráno jsme už v počtu dvou aut a xy psů vyjížděli směr Split.Celou cestu jsme střídavě předjížděly Tereziji s Ivanem a vesele na ně mávaly :D. Split je od Záhřebu ještě asi 4,5 hodiny jízdy, ale konečně jsme dorazily a za pomoci nějaké místní kamarádky jsme odjely na ubytování.Apartmán, kde jsme bydlely, byl kousek za Splitem, zato naprosto luxusní a od moře doslova co by kamenem dohodil ( ale nezkoušela jsem to, se svou zručností :D). Po vybalení věcí jsme se tedy hned rozprchly na pláž. U moře ( tím myslím  moře, kde se dá koupat, aniž by člověk schytal omrzliny) jsem nebyla pár let, takže jsem dokonce byla schopná užívat si pražící sluníčko a vedro.Musím uznat, že voda byla krásně čistá, akorát bylo tím pádem vidět na dno a na různé řasy, kterým jsem se hystericky vyhýbala. Marušku prý dokonce atakoval mořský ráček, s tím jsem se ale naštěstí nepotkala J. První den jsme nechaly australačky hezky v chládku v apartmánu, hlavně kvůli faktu, že jsme si nebyly jisté, co udělá mořská voda se srstí, a večer jsme jely na výstavu. První výstavní den začínal ve čtvrtek večer úderem sedmé hodiny, a jelo se až do noci :o). Samotné výstaviště bylo kousek od samotného centra Splitu, a i když jsme na něm byly celkem čtyřikrát, většinou jsme trošku bloudily. Vzhledem k  faux pass s řekou v Záhřebu navigovala radši Maruška, nutno říci že úspěšně. Na výstavě jsme ošéfovali jeden ze stanů, kde jsme se každý den scházeli s Ivanem a Tere, kteří bydleli jinde, + blíže nezjištěním počtem známých vystavovatelů. Atmosféra (aspoň u nás) byla bezvadná, prostě jedna velká party. První den jsem koukala do katalogu a kromě zjištění, že pomalu nejvíce vystavovatelů je z ČR (a člověk si opravdu připadal jako v Česku, mateřština zaznívala neustále odevšad :o), se nám do Splitu sjela opravdu celá Evropa, a dokonce i pár kousků z USA( např. u australáků si pro 4x BOB doletěl americký blue merle pes).Brandy byla ve třídě otevřené a Gadget v mladých, obě měly konkurentky.Géďa si udělala junioršampiona Chorvatska, takže velká gratulace a Brandy, o které vím, že prostě není exteriérově nejlepší, dostala VD.Že tituly nebyly rozhodně zadarmo svědčí i fakt, že se hojně zadávaly známky Dobrá.Jinak celkově byl náš stan úspěšný, jorkšíry jsem nestíhala moc sledovat, ale několikrát BOB a Ivan s Atillou si vyběhali 2x BIS junior ! Na výstavě byly také vidět kupírované uši, protože chorvatský výstavní řád kupírováné psy nezakazuje.Můj osobní názor je ten, že 99% psů vypadá s kupírováním lépe.Možná by se chtělo zamyslet nad tím, co je skutečně týrání – okupírovat jednou za život uši, nebo nechat psa žít celý život na rozměrech pár metrů, který je ale podle předpisů? To je podle mě skutečné týrání….                                                                                                                                                         Každý večer jsem taky pokecala s Ivetou, která měla přihlášeného BC Filipa a  pumi Anabell- ta získala 2x BOB. Výstavní den většinou končil kolem druhé hodiny v noci, takže ráno byl Lucii její budící pokřik : „Dobré ráno, Vietname!“ dost marný :D. Dny běžely v bezvadném tempu – ráno pomalu vstát, dopoledne koupání v moři (Brandy jsem samozřejmě taky vzala vykoupat, sice se na slanou vodu tvářila nechápavě, ale jinak v ní vesele rejdila), odpoledne spát :D, pak grooming psů( kterého se šikovně zhostila Linda) a večer hajdy na výstavu :o). Večer jsem měla mít vystoupení dogdancingu před závěrečkama, nejdřív jsme ale musely najít hl.organizátora, Ante Lučina.První den mi ho Terezije ukázala, jenže jelikož si Ante převlíkal každý den triko :D, nedokázala jsem ho dost dobře poznat, nakonec se ale vše podařilo a doladili jsme poslední detaily.Náš tanec se moc líbil a oceňuju tleskání publika ve chvíli, kdy se jim líbil nějaký cvik, což naše české obecenstvo už dávno nedělá L. Poslední den bylo vzrůšo -na pondělí byl vyhlášen národní den smutku kvůli tragické dopravní nehodě, při které zemřelo několik lidí. Výstava tudíž v neděli musela končit do půlnoci, takže se rozdávaly pouze známky bez posudků.Dost dobře jsme si nedokázala představit, jak to chtějí pořadatelé stihnout,ale se zpožděním opravdu pár minutek se jim to povedlo, a nepřišli jsme ani o závěrečnou show, kde nastupovali BIS psi ze všech čtyř výstavních dnů – jejich vítězem a nejlepším z nejlepších se stal krásný basenji. No a tak se nám to najednou chýlilo ke konci – už jsem byla zvyklá na zavedený rytmus, že večer se jede na výstavu L. Poslední den jsme si ještě zaplavaly v moři a odjely se podívat do centra Splitu, kde za námi dorazili Tere s Ivanem a smečkou psů, takže turisti se vykašlali na památky a fotili si nás . Potom jsme opět vyrazili v konvoji směr Záhřeb, kde nás vzal Ivan konečně k řece :-D. Ivan nás nejdříve vedl přes šestiproudovku a potom křovím, a najednou tam byla řeka :D  :D. Takže jsme aspoň naposledy nechali zaplavat a vylítat psy, pak opět pár hodin spánku a ve čtyři ráno výjezd směr ČR. Kromě prudění rakouských policistů se už neudálo nic zajímavého, a já jsem v autě mohla přemýšlet nad tím, proč jsou někde lidé schopni si své úspěchy přát a jinde si je akorát bojkotují? Že by na rčení MALÝ ČESKÝ ČLOVĚK něco skutečně bylo…………… ????

Co se dělo o víkendu -

tentokrát žádné závody, zkoušky, a podobné stress faktory.... Prostě se je povedla skvělá věc, že jsem byla od čtvrtka nejen sama doma, ale dokonce i sousedi vyklidili pole, akorát mi zanechali na venčení jejich psa :o). Samozřejmě jsem dělala na Žižkově společenský večer, kulantně řečeno. To se líbilo hlavně čivavám, které jsou přesvědčené o tom, že všechny návštěvy chodí kvůli nim, a po všech taky lezou.V sobotu ráno jsem ale všechny vyhodila  a musela krutě vstávat a s čivkama jet na Miss Junior, kde se zase Daisy předvedla s dogdancingem v rámci volné disciplíny.Brala jsem i Roxy s tím, že na místě vybereme, která čivava půjde.Roxy ale cvičí s cizíma jen když chce, a proto padl los Daisy- bez mozku, ale veselou a ochotnou :-D.Náš fans team se skládal ještě z Lindy od Gédi, se kterou jsme sledovaly všechny volné disciplíny nastoupivších slečen.A že se bylo na co koukat - takový monolog princezny Elektry, nebo tanec s papírovým chlapcem by stály opravdu za zveřejnění :D. Všemu vévodila obstarožní domina, která přítomné missky juniorky stále hnusně kibicovala a která tvrdila, že ONA už ve světě modelingu něco dokázala, ale muselo to být už více než před 30 lety, protože jsme jí nikdo neznali :D. Katka s Daisy šly mezi posledníma, a záhadným způsobem jsem měla hroznou trému já, jako už jsem dlouho na žádných závodech neměla.Naštěstí se moje noční můra, že Daisy bude běhat po pódiu a koukat na fotografy, nepotrvrdil,a psí tanec se líbil(aspoň lidem,co seděli za náma a hlasitě to komentovali:D).Pak jsme se rozloučily s Katkou,popřáli hodně štěstí a jelo se domů. No a večer slavila moje dogdancingová skorosestra Lucka Smolíková narozky, takže tam jsme samozřejmě nemohli chybět ! Nabrala jsem na Žižkově znovu Lindu a jely jsme do baru Pulp Fiction, kde už byla zábava v plném proudu a kde byl dokonce Vojta Kotek ! Jídlo a pití grátis, no kde to dneska najdete?:-) Oslava byla super, nicméně v neděli ráno nás čekal cvičák, takže jsme opět nevydržely až do konce a kolem třetí odjely. No a v neděli jdeme s Brandy a Géďou  na cvičák na obrany, a oni už necvičili :-D.Ale odpo jsme si daly po dlouuuhé době agility, Brandy se to líbí, takže možná začneme chodit trénovat častěji, než jednou za půl roku :D. No a to by bylo asi tak vše...........

Tour Čeladná - Budapešť

  Náš akční víkend začal v sobotu brzo ráno, kdy jsem měla chuť prohodit budík oknem. Nakonec jsem se ovládla, vstala, a dojela do Úval za Ivetou, odkud jsme pokračovali směr Čeladná.Čeladná podle mapy vypadá jako zapadákov, ale já jsem tušila, že typická středisková vesnička to není. A taky, že ne …. Po pěti hodinách jízdy jsme dorazili do Beskyd, a díky GPS jsme bez hledání profrčeli branou Prosper horse ranche & Prosper golfu Čeladná resort. Černostříbrný  luxusní vozový park dával tušit, že tady se žije na úrovni, všude chodili japonští golfisté a já zase zmateně chodila a hledala organizátory J. Pak se zadařilo, paní organizátorka nás provedla kolem asi třiceti sibiřských husky, kteří měli odpoledne vozit děti na kárách, a ukázala nám, kde budeme vystupovat. Plocha byla koňská jízdárna, kam bylo vidět z klubovny. Měla jsem ještě čas do vystoupení, tak jsem chodila po okolí a závistivě koukala na upravený green s myšlenkou, že tam by se krásně házelo a chytalo frisbee. Taky jsem okukovala koníky z ranče. Jako první jsem šla na vystoupení s Brandy na dogdancing, pak byla asi 2 hodiny pauza, kdy jsme prošli před bránu a šli se najíst do místní restaurace.Personál, zřejmě od náročných klientů proškolený, se choval velice zdvořile, donesl psům vodu v míse a nám jako předkrm nějaké listové závitky podávané na kaštanovém listu :-D. Po obědě bych si bývala byla docela zahrála golf ( v létě je zde PGA Tour, kam jsem se chtěl jet podívat, golf mě ba), ale místo toho jsem šla ukazovat dogfrisbee s Brandy a tančit s Roxy. Ta měla samozřejmě největší úspěch, hladilo si jí plno dětí a Japonců :D. Mezitím se po Čeladné zjevně rozneslo, že pak hned pokračujeme na závody do Maďarska, takže  za náma všichni chodili a přáli nám štěstí, to bylo milé J. No a pak už jsme museli pokračovat dál. Přes Slovensko jsme navečer dorazili do Maďarska. Hotel jsem zabookovala v městě Tarjan, asi hodinu jízdy před Budapeštěm.Tarjan byl velice zvláštní.Člověk jede po silnici, najednou je všude křoví, lesy, stromy, houštiny (prostě Boubínský prales) a po 15 minutách jízdy džunglí se vyloupne Tarjan.Dojeli jsme tam za tmy, a i když ulic tam bylo poskrovnu, nemohli jsme najít hotel. GPS nás zradila, takže jsem se odhodlala ulovit někoho místního, a zeptat se,protože jsem pokoje garantovala svou kreditkou a nechtěla jsem přijít o 60 euro.Ale ouha. Byla noc, Tarjan spal, nikde ani noha. Nakonec jsme objevili místní krčmu, kde znuděně posedávali asi tři místní vidláci, a náš příjezd způsobil značný rozruch( cizinci !).S použitím rukou a nohou mi slečna u pípy vysvětlila, kde je náš hotel, a nevěřícně přitom koukala na Roxy (cizinci s krysou na vodítku!). Nakonec se ukázalo, že kolem hotelu jsme asi třikrát projeli, jenže byl tak dokonale zamaskován tím, že měl úplně jiné jméno než podle internetu, že nás ani nenapadlo tam stavět :-D. Vtrhla jsem dovnitř a vesele jsem se snažila vysvětlit  v recepci spícímu pánovi se srostlým obočím, že tu mám reservé. Ale s angličtinou jsem nepochodila, nakonec jsme se domluvili neznámým jazykem, ale dostala jsem klíče,a to bylo hlavní :-D. Sice jsem si rezervovala jednolůžák, ale Maďaři byli velkorysí a dali mi hned pokoj pro tři, takže i psi měli každý svou postel. Sice jsem byla dost mrtvá,ale nedalo mi to, musela jsem zapnout televizi. Těšila jsem se na erotické pořady namluvené v maďarštině, místo toho jsem ale objevila něco daleko lepšího – maďarské rugby :D. Hra spočívala v tom, že někomu se podařilo urvat míč, cca 2 metry s ním běžel, pak na něj naskákali protihráči, to ale většinou naštvalo druhý tým, takže se nakonec začli kopat a mlátit :D.Nakonec došlo i na erotiku, když se jeden zdatný mladík snažil uniknout s míčem, soupeř na něj skočil, pověsil se mu za trenýrky, a nechal se vláčet brázdou po zemi  než se mu je povedlo sundat :D. Neznám nijak blíž tuhle hru,ale začíná se mi líbit :D. Ráno nám na snídani poslali zřejmě pýchu hotelu – servírku s omezenou slovní zásobou němčiny, která ale stačila na to, že jsme se chápaly J. Před cestou jsme se tedy posilnili a vyrážíme do Budapeště na dogdancing. Cesta proběhla v pohodě až do okamžiku, kdy jsme stáli  na okraji Budapešti v autě na konci ulice, kde měla být údajně soutěž :D Kdo by to byl řekl, ale Maďaři si udělali závody rafinovaně v lese ! Takže po jízdě prašnou cestou jsme dojeli mezi borovice a vida – najednou vidím plac,psy a lidi. Po problému s angličtinou, který už mě nepřekvapil, jsem sledovala ostatní tanečníky a čekala na naší třídu.Bohužel, maďarské počasí se nám příliš lichotivě nepředvedlo – nejdřív se udělalo vedro jako na Sahaře, slunce pálilo opravdu tak, že jsem si na poslední chvíli řekla, že se přeci neupeču, a tak jsme s Brandy místo naší sestavy jeptišky udělaly improvizaci. Asi nás to stálo lepší umístění,ale pocit, že mám třeba jen 5 minut chodit v černém obleku ctihodné sestry a škvařit se na přímém slunci, mě za to nestál. Náhradní oblek jsem si nějak složila, a písniček jsem měla na CD víc, ještě že tak. Jak jsem odtancovala i s Roxy a skupiny, najednou se zatáhlo, a pak začalo pršet :D. Do Maďarska už na venkovní závody nikdy nechci jet :D . Na vyhlášení pršelo, takže z pohárů jsem vylívala vodu a diplomy se roztekly…Takže jsme pak rychle naskákali do auta, rozloučili se slovenskou závodnicí, a hurá domů. Sice jsem nespala, ale zavřela jsem oči, a když jsem je otevřela, byli jsme v ČR! Nevím, jak se to stalo :D. Na pumpě jsem si koupila chlazenou Fantu, která byla nejen hnusná, ale taky mě po ní začalo bolet v krku, a pak jsem chytla pořádnou prasečí chřipku, jejíž dozvuky mě trápí doteď L. Celý víkend byl poměrně náročný, málo jsem spala, málo pila, jedla jsem podezřelé housky s tajemným masem a spálila si nos.Nicméně čas od času trochu akce, proč ne J.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Langenwang podruhé - Psům i lidem rovným dílem, proto jsem v pátek před odjezdem zašla za kamarády do Matrixu, abych se i já trošku "tanečně" vyžila,a i když jsem jen nerada opouštěla místo za stolem a svůj drink :-), přece jen jsem se trošku na parketu protáhla, a v sobotu mě z toho bolela hlava.Do sobotního večera, kdy jsme dorazili do hotelu v Langenwangu blízkém Krieglachu, bolehlav naštěstí přešel, a my s Luckou jsme za tmy vyrazily prozkoumat přilehlé okolí. V Rakousku nastává noční klid zjevně se západem slunce, a tak jsme se bály narušit nehybné ticho i jen hlasitější mluvou.Potřebovaly jsme ale trochu unavit psy, takže jsme na největší ploše, co jsme objevily, začly házet frisbee, a jen jsme čekaly, až nás někdo vykáže. Tak se stalo asi po 10 minutách, kdy nám z okna nějaká místní paní v natáčkách sdělila, že se psema musíme na procházku do lesa(všude kolem jsou lesy, a hory, kde byl ještě sníh), který kupodivu nebyl osvětlený, a tak jsme její rady nevyužily :D. Radši se šlo spát, a celou noc jsem měla pod peřinou Angího :).Ráno jsem se vzbudila, a bylo zataženo.V Langenwangu jsme závodili už loni, a počasí tehdy bylo přímo jarní,... Do haly jsem znalecky odnavigovala i bez GPS,protože jsem si to pamatovala 8-), a šly jsme se zaprezentovat.Pořadatelé už mě znali a srdečně vítali, to se mi vždycky v zahraničí líbí. Po zhlédnutí startovky mě mile překvapila účast dalšího Čecha, respektive Češky, Emilky Mackové, která dojela na závody statečně vlakem.Přihlášeny byly i dva týmy ze Slovenska, ale nedorazily. Taky už jsem konečně neslyšela při vyhlašování Czechoslovakia, ale pouze Czech, krása :). S Daisy jsem startovala v Klasse 2 , kde byla i  Lucka s Angím.Myslím, že se nám moc nedařilo, Daisy nějak nebyla ve své kůži a proto jsem vynechala některé cviky.Lucka divizi spravědlivě vyhrála, pěkně ro rozjela na parketu :). Taky jsem poprvé startovala v "trojkách", s Roxy už povinně, protože se 3x umístila do 3.místa v Klasse 2 ( byly jsme na třech závodech podle těchto pravidel -Německo,Rakousko,Itálie -2.místo,2.místo,1.místo).Bohužel zde jsem selhala já, a to když jsem si spletla místo v písničce, začala jsem dělat jiný cvik, tím pádem se mi to celé rozhodilo a spoustu jsem toho zapomněla :-/.S Brandy jsme statovaly hned první, ale taky jsme první skončily.Na druhém místě skončila Němka Katja Pohlers s pěknou sestavou Indiana Jonese.Nicméně závodit se třemi psy je docela náročné, hlavně když vyšší třídy už jdou celkem rychle za sebou a já pořád jen lítala pro psa a pro kostým.Příště se budu snažit vzít maximálně psy dva.Ceny se rozdaly, a my se po rozloučení chystali odjet v dešti, který byl čím dál intenzivnější :-/.Přes zbytek Rakouska a Vysočinu pěkně cedilo, ale aspoň jsme zastavili ve freeportu na hraničním přechodu, kde je mimojiné i Tiercenter s restourací "U šťastného psa" (myslím :D). V neděli večer jsem už byla doma a zítra hurá do školy :(

              noční tréning v Krieglachu                                                                         co vše najdete na hranicích

Mrznutí v Chomutově - od naší premiéry v obedienci už uplynulo dost času, abych měla chuť jet se někam opět trápit :D. Začalo to budíčkem ve čtyři ráno, abysme stihly odjezd z Kačerova.Osazenstvo auta bylo 4 psi+4 dvounožci , Brandy si hověla vzadu v kufru s Moonym, vepředu seděl Kyle a Vendulka se přesouvala z klína na klín :) . Do Chomutova jsme skrz nepříznivé počasí dorazili jako jedni z prvních a jali jsme se okukovat terén.Soutěžilo se v kryté jezdecké hale, kde byla pěkná kosa, ale zase jsme mohli obdivovat koníky venku ve výběhu,mj. i krásné shiráky. Kategorie OB-Z začíná, a tak jsme nastupovali jako první na skupinové odložení vsedě.Toto byl jediný cvik, za který bych dala ruku do ohně, že ho budeme mít za plnej .... ale Brandy se rozhodla jinak, a tak když jsem od ní odcházela, tak si stoupla(pak si zase sedla, ale ehm...) a hned jsme měli první nulu :-).Tak jsem si říkala, že je to super,když jsem mohla krásně spát doma v teple, ale místo toho se masochisticky táhnu na závody, aby jsme to pak kazily....Ale naštěstí se Brandon pak předvedl v lepším světle.Odložení vleže jsme už měli za maximální počet, a pak následovaly individuální cviky.Nastupovaly jsme až jako druhé,ale pejsek před náma se diskvalifikoval, takže za chvíli už jsme zase byly na place.Povrch v jezdecké hale byl písek, který některým psům dělal problémy, např.při aportech.Brandy to neřešila a hezky se předvedla, potěšila mě hlavně rozlišováním za plný počet bodů.Zvládly jsme i čtverec, který nemáme rády(ani jedna).Jako krizový se opět projevil poslední cvik : polohy sedni-lehni, kdy jsme dostaly strženo za mojí ruku, kterou jsem ponechala při ukazování nahoře.Celkově byla Brandy pochválena a já napomenuta za tendenci "ukazovat" tělem.Když já se nemůžu ovládnout :-D,a  taky si to neuvědomuju, ale přísahám, že na to budu příště myslet. Celkově bylo v naší kategorii pět psů, a Brandy i přes bodový deficit z odložení dokázala zvítězit a dostat známku výborně. Je dobré, jít mezi prvními, protože pak můžu v klidu sledovat další týmy. V kategorii OB-1 nastoupily tři týmy, a to celé naše auto :D. Vyhrála Karin s Moonym, Karin mi mimochodem hezky sestříhala video ze závodů, jestli se mi ho podaří nahrát na youtube, dám vědět :), druhá byla Vendulka a třetí Kyle. Po odcvičení OB dvojek a trojek jsme čekaly na výsledky, bohužel se vyhlášení zpozdilo téměř o čtyři hodiny, což mi vadilo hlavně z důvodu, že byla fakt kosa.Nezachránila to ani místnost s občerstvením, protože odtamtud nebylo vidět na plac, tak jsem si radši vybrala mrznutí na místě činu :). Bylo krásné sledovat(teda teď s odstupem času, v neděli mi to moc krásné nepřišlo), jak chodí závodníci po hale nabalení a lá Roald Amundsen.Postupně jsme se začali trumfovat, kdo víc necítí prsty na nohách, a potom už jsme jen seděli vedle sebe jako zmoklé(zmrzlé) slepice na hřadě. Pak se ale přece jen začalo vyhlašovat.Za 1.místo jsme kromě granulí a dárků od sponzorů obdržely ruční vysavač Moulinex, který potěšil mou matku, takže se vyslovila, že se jí závody v obedienci líbí a doufám, že mám sponzora na hrazení startovného :D. No a potom už se jelo domů.Když jsem dorazila, napustila jsem si horkou vanu a svět byl hned lepší(teplejší) a druhý den jsem zahájila letní semestr na VŠ tím, že jsem zaspala :)). Nyní si zase dáme od obedience chvíli oddech a budeme trénovat prozměnu ...no....hádejte :-P

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Daisy Českou miss !! - člověk míní,ICQ,kamarádi a psi to mění :)...no nikdy bych si třeba ještě ve středu nepomyslela, že v pondělí se budu válet v Marriottu na semifinále České miss.Ale ano,přátelé ! To bylo tak- prostě jsme se dohodly, že kamarádce Katce půjčím do semifinále na volnou disciplínu psa,po zvážení připadala v úvahu buď Daisy, nebo Brandy, protože Roxy jsem nevěřila, že by s někým jiným cvičila.Seběhlo se nám to nějak narychlo, a tak následovaly dva tréningy a pak už bylo pondělí, a já jsem musela vést Daisy na semifinále( Brandy prostě měla smůlu, je moc veliká, moc akční, moc rychlá, a není tak roztomilá :o).Cestou jsem ještě přibrala Alenu, která pobývala v Praze a nechtěla si nechat ujít pohled na missky v plavkách, tento svůj záměr ovšem maskovala tím, že chce vidět tančit Daisy... Dudun je pes společenský,a když k tomu připočteme, že čivava je typický módní doplňek atraktivních slečen, stala se Daisy středem pozornosti, což se jí velice líbilo.Kdo měl čivavu v náručí, toho hned začali fotit všudypřítomní fotografové, čemuž neunikl opravdu nikdo, i Alena si užila :D.Marriott je pětihvězdičkový hotel v centru Prahy, a proto mi nevadilo čekat tam, až půjdou Daisy s Katkou na řadu, naopak, apeluji na pořadatele dogdancingu, aby se závody začaly dělat v takovýchto prostorách :D A jak dopadla holkám jejich show?Do sestavy jsem zařadila jen lehčí prvky - obíhání,slalom, přeskoky a spol., Daisy blesky fotografů,kamery,ostrá světla a porota ze světa celebrit překvapily jen minimálně,problémem byla snad jen klouzavá podlaha(a že to klouzalo i samotným misskám :-X).Chvilku jsme se ještě bavily s Katkou a pak už jsme musely jít,odešly jsme před promenádou v plavkách, což nemohli mí kamarádi(kluci samozřejmě) pochopit :o)).Celý den jsem pak netrpělivě čekala na výsledky, jestli "naše" Katka postupuje,+ jsem měla vybráno pár dalších slečen - mé soukromé tipy do finálové dvanáctky nejkrásnějších.Bohužel,žádný můj černý kůň nešel dál.Pročež prohlašuji, že porota to vybrala blbě, a že kdyby si missky pořádně prohlédli zblízka jako já v šatně, nebo s nima dokonce zkusili vést smysluplný dialog, u některých by se možná zhrozili.Tak, teď jsem se tu trošku rozčílila, a protože jsem chtěla napsat jen krátký článek, už to utnu, jen jsem chtěla napsat o Katce, že byla fajn,milá,měla postoupit,pak že jsem byla ráda, že tam se mnou byla Alena,taky jsem chtěla vyjádřit svůj dík Daisy, že byla ochotná do toho s náma jít a nestávkovala, a na závěr bych pogratulovala sobě, coby Miss trenérovi :-D

zde je odkaz na krátkou reportáž, kde se Daisy mihne : http://tn.nova.cz/bin/search_adv_media_desc.php?media_id=451569

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Naše poprvé ve Francii – abych se přiznala, do Francie na Grand Prix de France & European Challenge se mi vůbec nechtělo.Nakonec mi vyhovoval fakt, že do poslední chvíle jsem byla přesvědčná, že naše výprava neodjede.No, nakonec ale odjela…. A to jako týmy Alena + Keysi s Britney, Lada + Šejla se Sindy a já + Dudun a Roxynka. Cesta autem trvala jen něco přes 6 hodin, což mi po zkušenostech s Itálií a Švýcarskem přišlo jako chvilička.V pátek odpoledne jsme tedy dojely na místo(tomu předcházelo vzrušující dopoledne –cesta ze Žižkova do Jesenice ve složení Alena u volantu a já s mapou,pašování čivav do Hypernovy a následně moje neschopnost natočit si v KFC Pepsi do kelímku), kde jsme měli po 2 následující noci spát, do Molsheimu. Závody se konaly ve vesnici vzdálené asi 10 km, Ernolsheimu sur Bruche.Názvy zní německy a mohou klamat, ale byly jsme v Alsasku, kousek od německých hranic, což ovšem nemění nic na faktu, že Frantíci s námi chtěli komunikovat jen a jen francouzsky a pořád se divili, že nám nějak vázne konverzace :-D . Po ubytování v hotelu Du Centre, který byl opravdu v centru a asi 10 m od náměstí, jsme se vydali na noční obhlídku Strassbourgu, který byl asi 20 km od našeho bivaku.Právě začínaly vánoční trhy, a celý Štrasburg byl krásně vánočně rozsvícen a taky si stojím za tím, že ty vánoční trhy tam nakonec BYLY :-D . Z prodejen suvenýrů jsem pochopila, že maskoty této oblasti jsou čápi (které jsem pak u závodní haly opravdu viděla hnízdit, takže asi jich tam je dost).Po okouknutí Strassburgu jsme si ještě trošku zvýšily adrenalin v podzemním parkovišti hledáním východu a pak hurá „domů“ do Molsheimu a najíst se. V restauraci nám sice na přání dali anglický jídelníček, ale stejně jsem z něj nebyla moudrá, takže jsem „něco“ vybrala a nakonec jsme my s Alenou dostaly brambory s cibulkou a s bílým tvarohem, to vše bylo na jednom tácu, takže jsme myslely, že to je nejdřív jen pro mě, protože servírka to položila ke mně, ale pak jsme zjistily, že je to porce pro nás obě, asi prý na francouzský vkus vypadáme moc vypaseně a jedno jídlo nám postačí :-D. Druhý den nás čekalo kruté vstávání a hledání závodní haly, kterou jsme nakonec objevily, a pak nás při prezenci stále odsouvali, až se konečně objevil někdo, kdo mluvil aspoň trošku anglicky a odbavil nás.Nedovedla jsem si představit, že Frantíci posoudí za den 100 lidí, ale vzhledem k vymakanému systému, kdy rozhodčí jen diktoval své poznatky zapisovateli, to fakt zvládli.Byly otevřeny čtyři výkonnostní třídy, první šla Alena s Brtiney do Novice,následovalo naše duo Roxy,Keysi,Alena,Vanda, pak já s Daisy a Lada s Šejlou do Intermediaire a do nejvyšší Avanceé já s Roxy a Alena s Keysi.Po celém dni koukání na závody jsem byla mrtvá, sbalily jsme se tedy, v hale jsme nechaly jen naší českou vlajku, abychom si udržely naše výsostné území u laviček, a jely zpět na hotel.Soutěž byla dvoudenní, každý den se předváděla stejná sestava(  mohla se i jiná, ale kdo by se s tím dělal, že…), a počítal se pak lepší výsledek ze dvou dnů.Večer jsme si chtěly s Alenou pustit horor na jejím počítači, ale neměly jsme sílu.Naštěstí jsme v neděli už nevstávaly tak brzo,  protože jsme nemusely na ranní prezenci, užila jsem si tedy válení v posteli s Keysi a taky drbání Britney, která se rozhodla, že na mě zanechá všechny své chlupy(takový línání se hned tak nevidí :-D). Ještě bych chtěla pogratulovat Šejle, že věkem se sice blíží k důchodu, ale sexuální apetit jí zjevně stále slouží, protože od pátku do neděle stále neúnavně nakrývala Ladinu malou australačku Cindy.Abych shrnula stručně neděli – zase jsme závodily, pokecaly jsme s Helou, se kterou jsme společně vytvořily československou šatnu, kam se už nikdo jiný neodvážil a všichni se mačkali v šatnách zbývajících :-D, a taky jsem stále odbývala pokusy Francouzů se mnou plynně konverzovat v jejich rodné řeči, což už mi ke konci dne začalo mírně vadit a odpovídala jsem jim provokativně česky. Pak nastalo vyhlášení – Alena s Britney 2.místo, já a Daisy 1.místo, naše duo 1.místo, Lada s Šejlou 2.místo, Alena s Keysi 1.místo, já s Roxy 4.místo (rozdíl mezi prvním a čtvrtým místem bylo 0,9 bodu, to u nás v ČR nemáme !!!…. konečně byla konkurence),kdyby se body z obou dnů sčítaly, byly bysme s Roxynkou druhé, ale jak říkám, se čtvrtým místem jsem hooodně spokojená, protože tady už opravdu konkurence byla.Jako druhá skončila závodnice z Reunionu( ostrov v Indickém oceánu,ale pod departmentem Francie !!), že se jí chtělo letět na závody,tyjoo…J Pak se vyškrtali cizinci a vyhlásilo se Mistrovství Francie. Hodnotily se vždy první čtyři místa, za která jsem dostala úplně totožné kokardy :-/. Pak už jsme chtěly jet, ale přiběhla Hela a informovala nás, že Frantíci udělali raut, na který se ovšem hned sami vrhli, já jsem si lstivě vybojovala kus pizzy, o které jsem si myslela, že je s ananasem, jenže z rádoby ananasových kousků se vyklubala cibule, fuj ! šla jsem nenápadně pizzu vyhodit do koše na záchod, kde jsem se ale srazila s nějakou paní, která začala švitořit na čivavy a nehodlala mě pustit ani dozadu, ani dopředu, pizzu jsem tedy hodila za jejími zády  přímým zásahem do mísy, fakt se nedalo nic dělat :-D …. Pak už jsme konečně jeli domů a věci jsme přeskládali na přední sedadlo a vzadu jsme si s Alčou udělaly intimní promítání filmu 3:15 zemřeš, který jsme ale kvůli vybitému počítači nedokoukaly L ….nicméně jsem byla velice potěšena, když jsme zastavily asi hodinu na spaní na odpočívadle a já se najednou vzbudila a bylo přesně 3:15 :-D. No a pak se Lada vzbudila, ale stejně pořád pospávala, řízení tedy vzala Alena a jelo se k Ladě do Jesenice, kde jsem přesedla do Aleny auta a ta mě pak vyhodila na Žižkově, já si šla dohnat spánkový deficit a večer jsem musela do školy :-//// Nakonec se mi ve Francii ale docela líbilo a za rok bych jela i znovu jako ! Článek od Aleny naleznete zde :   fotky   a zde :                www.freestyledogs.cz

zde :  http://dancing-dogs.rajce.idnes.cz/Grand_Prix_de_France_29.-30.11._2008/http://frisca.rajce.idnes.cz/GPF_de_France/

pravý francouzský polibek                    Keysi a Roxy na začátku naší sestavy v duech

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LAUSANNE POPRVÉ A..NEVÍM CO SI MYSLET-takže, v pátek 17.10. ráno brzdí na Žižkově Ladin citroen, a vydáváme se na Mezinárodní dogdancingovou soutěž do Švýcarska,konkrétně do Lausanne(neboli Lozán 8-) - ve složení Lucka& Angel, Lada & Šejla & Zullie, já & Brandy(potvora Daisyna začala hárat, takže elimination-neboli smůla, žádný start nebude).Cesta začala dobrodružně(zasekla se dvířka u kufru) a také tak pokračovala - měly jsme zabookovaný hotel na kraji Lausanne, ale když bylo jedenáct večer a sotva jsme přejely švýcarské hranice, bylo jasné, že se nestihneme ubytovat( bylo to možné do 22.00 h....ehm). Už jsem propadala letargii a představovala si, jak se mi bude krásně usínat v autě, ve Švýcarsku, na parkovišti, v zimě....když jsme naštěstí našly odbočku na hotel( kdo si myslí, že podél trasy Praha-Lausanne objeví motorest, motel,hotel etc. značený z dálnice, tak ať přestane snít, neb jsem za celých 10 hodin jízdy viděla jeden/ano, jeden/ ukazatel).Zjistily jsme, že hotel je Best Western, my jsme někde v Bernu(u Bernu), a noc je pěkně drahá,navíc jsme trošku rozhodily pána v recepci ohledně dotazu, jestli smí na pokoj psi ("ano, smí, máte jednoho psa?"   -"no"- "máte, dva psy?" -"no" - "máte tři psy ?!!" - "ehm....no"- /recepčnímu začínají padat vlasy/ "yes, we have 3 very lovely,quiet dogs" ). Nakonec přes noc v autě radši zůstala Šejla s Angísem a na pokoj putovaly Brandy,Zullda  a Cindy, Lady nový pes (redmerle australačka,od koho to asi odkoukala?! :-D). Hotel byl luxusní, na stěně měl plazmu, která se dala přepnout na internet, bohužel jsem byla tak grogy, že jsem se jen umyla a všechny jsme zalehly( a musím prozradit, že Lada v noci rozsvítila zřejmě ve spánku hlavní světlo, vypínač měla za hlavou, načež jsem se probudila já, Lucka a všichni psi, ale Lada ne :D).Vstávání za pár hodin bylo krušné, aspoň že jsme měly za ty peníze v ceně snídani, takže jsme se rychle najedly a frčely dál.Závody se měly konat v Beaulieu, což je něco jako naše pražské Výstaviště( nyní notně ohořelé).Byla to velká akce spojená s výstavou psů, koček a plazů ( každý měl samo svou halu), dále se ve vedlejší hale běhaly agility na dvou parkurech atd. Samotné dogdancingové závody byly slušně obsazeny, a sjeli se tam Italové,Belgičani, Němci, samozřejmě domácí Švýcaři a my ČESKOSLOVENSKO ( proč ?!?! :-(((  ), dále možná kdoví kdo ještě, protože na startovce nebyly země uvedeny, tento výčet jsou jen lidé, které už znám a vím odkud jsou.Taky jména stála za to - Marlen van Hees, Mica Koppel, Christianne Buhler, tancoval i Plinio Bracelli, Christine Szakász,Paola Frei Goldstein .... Kromě klasických tříd jsme šly všechny i do Lucky Dipu - což je nesoutěžní třída, kdy si člověk vylosuje před závodem hudbu a pak musí improvizovat.Na Lucky Dip jsme byly přihlášené jen my tři z ČR !! Už asi vím proč :-D. Nejlíp dopadla Lucka, která k Angímu vyfasovala celkem rychlou disco hudbu, Lada dostala krále Elvise Presleyho no a já .... já jsem měla něco na způsob švýcarského jódlování,za nápěvu bavorského národního sboru, nebo tak, nedokážu to slovy popsat :-D.Každopádně jsem si tu písničku pustila jednou (neměly jsme discmana, naštěstí nás hned odtáhly kamarádky Italky, které známe ze závodů v Miláně, a pustily nám CDčka u nich v autě), když jsme to slyšely, začaly jsme se všichni řezat, a radši jsem TO už neposlouchala.Kroj jsem bohužel nechala doma, takže jsem šla na plac normálně oblečená, a za zvuků smyslného jódlování a trylkování jsme tam s Brandy necelé 2 minuty křepčily.Protože jde o tzv. Fun třídu, nevyhlašuje se umístění, ale po skončení sestavy jde závodník před porotu, která mu řekne, co se jí líbilo a co by se mohlo zlepšit, a pak obdržíte "vysvědčení" ( vyfotím ho a dám ho na stránky), kde jste ohodnoceni za improvizaci na hudbu, společné sladění, techniku atakdále. Měla jsem samé jedničky, akorát mám příště víc využít plochu. Po Fun třídách byla přestávka, takže jsme se vydala obhlídnout švýcarské výstaváky, mrknout na agility a utratit pár eur/švýcarských franků (můžete platit obojím, a já naštěstí doma nalezla franky z máminy poslední cesty do Zurichu, které mi laskavě nechala s tím, že stejně teď do Švajcu nepojede, hurá). Kolem poledne začínaly ofiko třídy - nejdříve Klasse 1, tradičně nejvíc psů.Zde startovala Lada se Zuldou. Pak Klasse 2, čtrnáct přihlášených- no a kdo startoval první?! opět já s Brandy :-/. Vzala jsem si hudbu A thousand miles, a nezatížena nutností přizpůsobit prvky té které divizi, byla naše sestava taková všehochuť, a vylezlo z toho první místo. Klasse 3 nebyla tak početná( teď si nejsem jistá - 8 lidí ?), zato plno profíků.Vyhrála pí Szakász s vizslou a modrou stuhou, co měla v sestavě, druhá byla Marleen van Hees s AUO Ginem ( ti se mi líbili nejvíc), třetí byla Mica Koppel(doufám), a o kousíček čtvrtá byla chudák Lucka, i když se podle reakcí hodně líbila. Kolikátá byla Lada nevím, protože vyhlašovali jen medailové pozice ( Lucce to pak sdělili, asi jí to potěšilo, být o 0,25 bodu bramborová). K vyhlašování bych se chtěla vrátit -ač tato soutěž byla obsazením početná, účastí mezinárodní a díky jménům ve startovce i těžká, vyhlášení výsledků bylo katastrofální. Ve tmě, bez jakéhokoli úvodu najednou naskákali závodníci na plac bez ladu a skladu, každý stál kde se mu zachtělo, výsledky četl nějaký pomocník, který předával i ceny (1.místo - pohár, umrněný sáček psích tyčinek a šachovnice(!).nejezdím na závody kvůli výhrám, ale...), gratulace od rozhočích ani náhodou, že by hrála někomu hymna taky ani náhodou, focení vítězů ani omylem, oficiální ukončení taky ne.Vyhlášení prostě vypadalo jako z okresních závodů někde na mezi ve stodole. A i když nás /nejen/ Švýcaři chválili, tak jsem jela domů nějak otrávená, zaprvé k tomu přispěl fakt, že Německo, Rakousko a i Švýcarsko má na vyjímky nudné sestavy na jedno brdo, s minimem freestylu, dále mě dorazilo to vyhlášení, a pak ....je to fuška, jet někam deset hodin, snažit se neusnout celou dobu cesty a mluvit na řidiče, pak  spát jen minimálně, jíst za běhu něco, co koupíte rychle po cestě, pak celý další den sledovat závody, a večer jet na otočku zase deset hodin domů, opět neusnout a sledovat téměř 1000 kilometrů dálnic.Tohle mě unavuje, a týká se to i závodů tady doma, místo klidného víkendu vstávat za tmy, někam jet, stresovat se.... zdaleka nezávodím prvním rokem, a ne že by se ze závodů stávala rutina, teď ale otevřeně říkám, že jsem ráda, že na zimu žádné dogdancingové akce(na jednu vyjímku) nejsou ...

                pan Orel bělohlavý v autě                                                                   unsere Hotel

to pravé uvaziště pro psí šampiony !                                           Lucka se mračí, naštěstí jsem jí zmenšila :D

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MR CHOTĚBOŘ 008 - O víkendu 4. a 5. října se konalo v Chotěboři již druhé Mistrovství ČR v dogdancingu, kde jsem samozřejmě nemohla chybět ! V sobotu ráno jsem sbalila Daisy a Brandy (Roxy byla čerstvě zašitá po své nešťastné březosti, samozřejmě jsem jí nikam netahala) a protože jsem měla ještě dost krámů, taxíkem jsem odjela na Háje, přesedla z auta do auta a hurá na Chotěboř.Na Vysočině bylo sice hezky, ale celkem zima, navíc se chotěbořská sokolovna dá zjevně špatně vytopit, a pokoje nahoře, kde jsme měly přes noc spát, už byly ledové úplně. Odpoledne začínal seminář, který vedly Kath Hardman a Karen Sykes, anglické to rozhodčí, účastnice a výherkyně Crufta atd...taky nám pískaly společně s Petrou Malou zítřejší MR. Seminář byl určitě zajímavý a kdo to s DD myslí vážně, měl na něj jít.Dozvěděla jsem se různé vychytávky a odlišnosti anglických pravidel, pouštěly se videa.... Sice bylo obtížné udržet pozornost celou dobu, takže jsem asi po 4 hodinách začala házet psaníčka po Aleně, která seděla asi ob 3 lidi, ale jinak mě to bavilo ! Večer jsme šly poměrně brzo spát - náš pokoj byl v tom nejlepším složení : Alena,Lucka, Jájina a já. Měl se dostavit i Mistr Michal, ale asi byl na něj tento kurník moc. V noci mi byla docela zima, vzala jsem si pod peřinu Daisynu, ale to mi moc nepomohlo.Pak jsem si řekla, že Brendy má chlupů dost a taky tukovou vrstvu a sebrala jsem jí její deku, kterou jsem si přehodila přes peřinu a už to bylo lepší.Také se musím zmínit o obětavých čtyřnohých kamarádech, protože ráno mě zahříval nejen Orel bělohlavý Angí, ale taky Chelza od Jájiny. A kdyby si Alena nepozavírala psy, určitě by přišla ještě minimálně Chipsa, pohrát si s Dudunkou, myslím si :-D. No, ráno se nechtělo nikomu vstávat, díkybohu že jsem nemusela vyjíždět z Prahy, je to krásný pocit, sejít jen pár schodů a být na prezenci  :D. Pak jsme obsadily strategické místo na balkoně, rozbily jsme výpočetní středisko, a mohlo začít MR. Já se přihlásila s Daisy do freestylu, a s Brandy do heelworku, do freestylu a s Luckou do dvojic,hm.... Aby toho nebylo málo, měla jsem čtyři různé kostýmy - Mickey mouse, batmana, jeptišku a neidentifikovatelnou postavu hospodského Thénardiera.S ním jsem taky otevírala divizi B-heelwork to music.Původně jsem chtěla úplně jinou písničku, ale s Hlavou mazanou jsem koketovala už dávno.Bídníci jsou můj oblíbený muzikál, jsou prostě nejlepší.A v tomhle nejlepším muzikálu hrál(a zpíval) nejlepší Jirka Korn Thénardiera..... Nakonec se mi povedlo získat tuto skladbu i v anglickém originále(Master of the House), ale když jsem jí srovnávala s českou interpretací, byla méně rytmická a rychlejší, nakonec jsem tedy vzala kornovskou verzi.Povedlo se, a Hlava mazaná vyhrála heelwork.Bezva! Pak jsem šla do C-freestylu, a jak jinak, než že jsem opět startovala první (baví vás to, dávat mě stále na začátek?víc psovodů mělo 2 psy..) , s Daisy.Tady přišel na řadu myšák Mickey, přičemž v tom kostýmu jsem se cítila opravdu trapně, a bylo mi blivno.Za myš už určitě nikdy nepůjdu! Noo,ale zase jsme si vytancovaly s Dudunou 3.místo a titul Nejlepší pes ! Jako poslední ve freestylu jsem šla s Brandy, měla jsem naší jeptiškovskou skladbu, za kterou jsme získaly prvního fleka, cenu za Nejlépe hodnocenou sestavu MR a Brandy dostala Nejlepšího nováčka MR.Adrenalin už opadl a pak jsme si jen tak lážo plážo střihly s Luckou a Angelem dvojice, za které bylo 2.místo.Lucka jako Catwoman působila ladně, a já jsem se jako Batman zamotala do pláště a navrch mi asi v půlce sestavy spadla maska tak, že mi tlačila na oči a viděla jsem houby.Hlavní ale je, že dvojice mě fakt baví! Pak už se rozdávaly ceny, už jen za účast dostal každý kupu pytlů, já si slušně nahamounila za všechna umístění, a Lucka ( 2x2.místo v A,D) taky, takže zpátky jsme jely namačkané s Petrou Malou jako čečenští uprchlíci, seděly jsme s Luckou vzadu na místě pro jednoho, na klíně byl Angel s Daisy,pod nohama Brandosaurus, všude kolem krabice, granule, pytle, Lucku píchal do oka pohár za nejlepší sestavu, na mě padaly zezadu kytky(čert ví, kde se vzaly..) a mezi náma a přední řadou byla vklíněná velká petřina sportovní taška.Když jsme stavěly u Mekáče na McDrive, hodně jsem se styděla :D. Naštěstí jsme v pořádku dojely, Petra mě obětavě hodila před dům, a já šla nosit ve čtyřech etapách všechny vyhrané věci do bytu :o) .......

  Master (of the House)                                       Mickey mouse a letící Duduna

CITIUS, ALTIUS, FORTIUS - znamená rychleji, silněji, výše a kromě hesla OH by mohlo být sloganem i pro ME dogfrisbee (akorát to "silněji"...třeba při Brandiných vaultech ani ne,díky, stejně mám všude škrábance už tak..).No, takže - na ME jsem se vůbec netěšila, tedy natěšená jsem byla na to,že budu koukat na ostatní,ale závodit se mi moc nechtělo. Navíc kvůli super počasí, kdy byla zima jako v morně, jsme s Luckou musely oželit původně naplánované stanování na místě, a radši jsme jezdily každý den spát domů do tepla.Tím jsme určitě o mnoho přišly :(. V pátek bylo pro nás začátečníky jen 1.kolo freestylu a pak jsme mohli jet bivakovat dom, v sobotu jsme měli mnou nenáviděnou minidistance a druhý freestyle.Třeba chudákovi Lucce foukal při minidistance dost vítr a naházela  jen 4,5 bodu... já si tajně přála naházet aspoň deset a povedlo se mi 10,5 b. :-).Freestyle mě baví a nemám u něj stres, sice jsem se přistihla, že jsem hodila pár disků krásně rovnou do země, ale což :).Skončit na 8.místě je pro mě prostě coby frisbee laika životní úspěch. Po všechny dny byla hrozná zima, navíc člověk venku bez pohybu ještě víc promrzne,takže jsem velice ocenila teplou deku a po závodišti jsme s Luckou chodily jako indiánské babičky :-). K vidění bylo plno krásných triků a zajímavých hodů.V začátečnících si opět nahrabala Alena s Britney, když skončily na 3.místě, a Mistr Michal je s Jessákem nyní dokonce už i Mistr Evropy v Super pro Toss& Fetch.Nyní si dávám od disků na chvíli odpočinek.Dokud neseženu něco na bázi neprůstřelné vesty, nemůžeme s Brandy dělat vaulty, podle mě to dělá asi schválně, ale prostě hrozně drápe :-/. Ale,to se nějak vyřeší, a příštímu ME dogfrisbee zdar !

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NYMBURSKÉ KŘEPČENÍ :D - konec prázdnin by se měl vždy nějak ukončit, v tomto případě se ukončoval závodně, a to v Nymburce na soutěži dogdancingu.Ráno začalo tak, že mi o minutu ujel autobus, tím pádem jsem věděla že nikdy nestihnu být ve smluvenou dobu na Hájích, odkud jsme vyráželi s Petrou autem.Naštěstí jsem měla jen 1 psa, Brandy ( čivavy jsem nechtěla brát do začátečníků, i když do určitých divizí by mohly), takže jsem nakonec s pomocí Boží (jak trefné....) po několika přestupech dorazila do cíle ještě v limitu.Závody se konaly na nymburském cvičáku, kam jsme dorazili poměrně brzy,byla tam Jájina a samozřejmě už tam musela opruzovat Alena, která tam radši spala, aby náhodou nezmeškala prezenci !!! :D .Později se začali sjíždět ostatní známé i neznámé tváře a já se ponejvíc zdržovala buď v maringotce s Luckou,Jájinou a Alčou, nebo na své strategické pozici na pumpě.Čas se pomalu sunul, a najednou tu byl freestyle, kam jsem se nahlásila.Většinou mám problémy s vymýšlením příběhů, to je známo. Tenkokrát mě osvítil Duch svatý a já se rozhodla jít za jeptišku a náš výkon podtrhnou písní I will follow him z filmu Sestra v akci. Mé modlení a odhazování čepice stačilo na první místo (no dobře, Brandy se taky snažila...). Potom přišel čas na naše dvojice.Jako absolutní opak jeptišky jsem tentorkát šla za lehčí děvu, neboli jednoduše ku*vu. Naše tréninky s Luckou ve Stromovce, kdy Angel i Brandy šlapali přesně do rytmu, vyšly vniveč, neboť po prvním cviku jsme to začali všichni čtyři kazit(nevím, kdo si začal) a nevyšlo nám skoro nic :D. Bylo z toho stříbro,alias druhé místo.Domů jsem dorazila poměrně pozdě, naštěstí mě Petra hodila až před barák.No...a to by bylo asi tak vše :)

ctihodná sestra Vanda                                                          a                                             lehké děvy

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

  SLUNCE,SENO,CHOTĚBOŘ :)  - první srpen byl nejhektičnějším dnem, ráno jsem vyjížděla z Jizerek, v Praze si rychle přebalila věci, přibalila Daisy(Roxy samozřejmě začala hárat, takže místo na tábor zůstala doma a posléze jela za ženichem)a večer už jsem usínala v Chotěboři.V sobotu začínal dogdancingový tábor, který pořádala Lada, já jí pomáhala instruktorovat.Cvičilo se v místní sokolovně, která se mi velice líbila, neboť byla rozlehlá a měla plno místností, takže například i poslední den se mi podařilo objevit prostory, o kterých jsem vůbec netušila :o).Chotěboř je město s přibližně deseti tisíci obyvateli, jedním náměstím, obchody Doubravkou a Penny,vietnamskými oděvy, restauracemi různé kvality a tím to tam hasne.Samozřejmě jsem to přitáhla trochu za vlasy, musím uznat, že je to tam fajn.... v okolí je pěkná příroda a rybníky, kam jsme večer chodili koupat psy.Kromě cvičení dogdancingu došlo i na cvičení jiné, to když nás Lada každé ráno nahnala za zvůků Beach Boys na kalanetiku,aneb Zjistíte, že máte svaly o kterých vůbec netušíte(a zbytek dne vás budou bolet :D).Taky došlo i na Sex(ve městě),neboť přímo naproti sokolovně je kino, kam jsme se jeden večer hromadně vydali.V úterý přijela Alena a její voříšci a den před před koncem dorazila i Lucka a Angel, takže naše sestava byla kompletní a konečně na jednom pokoji spolu :o). Když jsem si sebou naivně vezla knížky s tím, že se budu určitě nudit, nevěděla jsem, že nudit se opravdu nebudu,zkrátka všechno strašně rychle uteklo a tábor končil záverečnými závody a zkouškami,kam mi máma přivezla Roxy,takže si taky užila průběh pravých dogdancing závodů(když odjížděla domů v půl devátý večer :D) .Na závěr už jen prozradím, že konec pobytu nám zpříjemňovala mystická Ester, kterou ovšem poznají pouze ti, co pojedou příští rok a vydrží s námi dlouho do noci !! :-D Takže ..........

názorná ukázka nápichu tlapek                                 zásobovali jsme místní čínskou restauraci čerstvým psím kung-pao

                                              Linda - Lord of the Dogs

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MR BLANSKO - Blansko ovlivňovala věc,co je o pár řádků níže, a to obedience v JH. Dokud budu trénovat na obedienci, nemůžu přeci trénovat na tanec…možná mám sice levou a pravou hemisféru v mozku ,ale používám jen jednu a nemůžu jí přetěžovat :-D. Takže jsem byla ledově klidná, pak jen klidná, pak chvilku nervózní, pak nas….štvaná a pak jsem v sobotu 21.6. šla do Ikey a při rozhodování, jestli je lepší mít v pokoji postel a pohovku, nebo jedno velký letiště, jsem se krásně odreagovala.Za to se mi ten den večer vůbec nelíbila myšlenka, že zítra ráno vstávám :-/. No nic, ráno jsem  nakonec vstala, a při vybírání  čokoládových vloček lžičkou (kdo nezná anglické Jordan‘s musli, jako by nebyl.Musli se 70% čokoládou,s para ořechy, nebo s lesními plody…ehm, asi mu taky věnuju vlastní článek :D) jsem se smířila s faktem, že dneska jedem do Blanska.Brala jsem Roxy a Brandy. Vzhledem ke své vrozené lenosti jsem přihlásila Brandy rovnou do pokročilých, jinak by se muselo vstávat ještě o moc dřív(začátečníci byli před MR).Roxynka šla do elity.Daisy musela zůstat doma, protože jsem chtěla brát jen dva psy, a ona letos soutěžila zatím nejvíc,takže smůla :-P. Na nádraží jsme se sešli s Luckou a Angím  a vyrazili vlakem směr Morava, naštěstí ráno bylo volno,takže jsme měly kupé pro sebe 8-). Za tři hodiny jsme byli na místě,tedy na nádraží, ještě jsme museli kus ujít, a vzhledem k tomu, že už začínalo pěkně pařit, nebyl to nic moc zážitek. Závod se naštěstí konal v hokejové hale, kde byl vysloveně chládek.Před MR byla soutěž začátečníků, takže jsem částečně stihla šmíring budoucí konkurence J.No a pak se šlo pomalu tancovat.Bála jsem se, zda Brandy nezvolí svou oblíbenou činnost-čumět. Naštěstí se tak nestalo, Brandy hodila svým bezocasým zadkem(už mě to nebaví všem říkat, nikdo jí ho nekupíroval, narodila se bez něj !!) a vytancovala si první místo! Roxy její ladné krysí pohyby přinesly místo druhé…a Lucka byla s Angelem třetí v pokročilých. Při cestě zpátky na vlak jsem dostala super nápad, a vyslala Brandy do místní říčky.Záludný a zlý moravský tok se ovšem mělce jen tvářil, navíc měl téměř kolmý břeh, takže nakonec už si Lucka pomalu zouvala boty, že jde Brandy zachránit, ale naštěstí se jí pak podařilo vytáhnout ven za obojek, byly jsme ale všechny tři pěkně mokrý.Když jsem se stavovala v tamním supermarketu, s čivavou v náručí a mírně sjetým výrazem(to horko..!) jsem si připadala jako Paris Hilton hadr, podařilo se mi okouzit hejno prodavaček a dokonce (nechtěně) sbalit i nějakého pána.To už bylo i na mě moc, a prchaly jsme na nádraží.No a cesta zpátky byla hrozná…vedro, musely jsme přesedat, pak nebylo nikde volno. Příště radši vyrazím o den dřív a pojedu na Brandy :-D. Teď máme měsíc volno od všech závodů a budeme jen ležet,ležet,ležet….:-D

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obedience poprvé……Jindřichův Hradec Všechno to začalo tím, že jsem se stále rozmýšlela, zda se mám přihlásit na závody, když pořádně nevím, jak obedience vypadá.Jenže mým váháním jsem podmínila fakt, že dokud se nepřihlásím, nemám vlastně důvod trénovat. Nakonec jsem 1.června poslala přihlášku a juhů do toho.“Normální“ cviky jako chůze u nohy, sedání,lehání, odkládání atd. byly v pohodě, horší se to ukázalo být s vysíláním do čtverce.Nemaje kužely, v parku jsem úchylně postavila čtyři PET lahve a hodila na každou červený triko, a už jsme měli improvizovaný čtverec.Jenže jsem si připadala tak divně, že jsem se k tomuto exhibicionismu odhodlala pouze dvakrát. Skok přes překážku jsme neměli kde natrénovat, ale spoléhala jsem na to, že Brandy na povel snad přeskočí. A do třetice jsem chvíli tápala, jak naučit rozlišování dřívek.Nakonec jsem se chytla faktu, že meteorologové avizovali o víkendu hrozné počasí a já měla jet s Karin už o den dřív a spát na cvičáku.Ve čtvrtek jsem se docela těšila, v pátek jsem se rozhodla, že nepojedeme, v sobotu jsem nakonec odjela na vlak…. Tam jsme se sešly s Karin, Sendy a Moonym. Brandy a Moony se do sebe zamilovali a ve vlaku po sobě lezli a něžně se okusovali.Když jsme vylezli na nádraží v Jindřichově Hradci, snažili jsme se najít cvičák.Místní o něm nemají vůbec povědomí, buď nemá v JH nikdo psa, nebo s nima nikdo necvičí :-D.Nakonec nás nějaká hodná(ehm…) paní poslala, že musíme přes centrum a stále dál….no, samozřejmě to bylo na úplně opačné straně.Ale aspoň jsme se cestou najedly 8-).Nakonec jsme zdárně dorazili na cvičák, rozbili bivak a já si chtěla aspoň jednou pročíst celá pravidla.No, nevzala jsem baterku, tak jsem se na to vykašlala :o). V noci se mi zdálo, že mě pronásledují obří rozlišovací dřívka a na hlavě mi leží Moony(to nebyl sen,ale fakt :D).A ráno to začalo… Moje smůla( to jsem ještě netušila) byla, že jsem nastupovala jako druhá od začátku.Snažila jsem se od první závodnice pochytit co se jak dělá,ale nestihla jsem všechno, takže při posledním cviku (sedni,lehni),kde pes začíná v pozici v leže, jsem Brandy nechala sedět a už jsme měly z 40 možných bodů nulu.No prostě i mistr tesař…..asi tak :-D.Kromě rozlišování dřívek(já věděla, proč se mi o nich zdálo !!), kdy Brandy dřívka v trávě přehlédla jako rodné lány a vesele vyrazila dál, se nám všechno celkem povedlo.Soutěžily jsme v kategorii  OB-Z, kterou nakonec vyhrála Karin a Moony (šprti! A Karin mi dluží pohár !! :D), Brandy skončila se dvěma nulama na sedmém místě, ale hlavně jsme měly zkoušku v kapse (ha, jak jsme si říkaly ve vlaku : vlastně jen chceme zkoušku J ).OB-1 vyhrála Alena s Keysi (další šprti..).O víkendu bylo hezky, předpovědi se nevyplnily, a já už byla ke konci dost upečená a taky spálená (klasicky nos).Ještě jsme naházely psy do říčky za cvičákem a pak jsme o pár minut stihly vlak.Ještě že tak :o). Zpátky spali psiska jak zabitý, já byla taky zabitá,a už vůbec nevím, o čem jsme se s Karin bavily….:-D

 Tak, shrnula bych to takhle : teď už vím, jak má obedience vypadat, ALE můj(náš..) sport č.1 to asi nebude.Sledovala jsem soutěž poctivě celej den, a některý anulování cviků mi přišlo dost drsný…Prostě zlatej tanec(a stříbrný frisbee :D).Na druhou stranu by mi obedience párkrát do roka nevadila, a jelikož jsem si koupila pravý nefalšovaný kužely :-D, začneme asi konečně pořádně trénovat }:-)……

  "jooo, tak my už na tu obedienci běžíme"

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NA ITÁLII NEZAPOMENEME - nebo aspoň já tedy rozhodně ne. Tahle soutěž byla výjimečná už tím, že jsem si na ní brousila zuby hodně měsíců předem. Prostě jsem na internetu zjistila, že se bude konat mezinárodní soutěž v Miláně. A já tam nesmím chybět. Jenže...neměla jsem auto, chyběl řidič ( řidičák mám, ale rozhodně bych se neodvážila brouzdat si to někde po milánských čtyřproudovkách).No, časem jsem zfanatizovala Alču, ale pořád nám chybělo auto, schopné dojet do Milána. Nakonec jsem se zkusila zeptat Lady Krejčové, jestli by si jen tak nechtěla odskočit 900 km na závody.A Lada chtěla !! Pak už jsem nakontaktovala italské pořadatele,zajistili jsme hotel, přihlásily jsme se..... A v pátek 25.dubna jsme vyrážely ve složení : Alena,Lada, já + Šejla,Keysi, Roxy, Daisy.Jely jsme na noc přes Rakousko, když jsme projížděly Brennerským průsmykem, už bylo světlo, po obou stranách se objevovaly zasněžené vrcholky Alp a my se blížily po 10 hodinách jízdy do cíle. Na dálnici( čtyřproudová v každém směru...no fuj) Benátky- Miláno už začínalo být horko, a když jsme si to mířily po menších dohadech s GPS k našemu hotelu, už jsem byla vděčná za vynález klimatizace v autě.Náš původní hotel měl být něco na styl "eko hotelu", tudíž hned vedle farma, kde jsou kravičky, slepičky, králíčci... přijeli jsme k budově uprostřed pole, která vypadala značně podezřele a na lavičce venku seděli čtyři "hory mají oči", neboli divní vidláci. Takže jsme to rychle otočily s tím, že tady spát nebudeme.Rozhodly jsme se zajet podívat se na soutěž, protože v sobotu odpoledne probíhaly kategorie FUN a soutěžila Klass 1. Via de Amicis, která byla udána jako adresa inzerovala, že někde by tam měl být rybníček, a skutečně. Areál soutěže, ležící na samém okraji Milána (víceméně venkov) byl hned vedle krásného jezera, kde místo kachen plavaly želvy, dalo se dohlédnout na dno (ach jo, zato naše rybníky....).Šly jsme obhlédnout soutěž, a musím říct, že Italové s dogdancingem sice začínají, ale příjemně mne překvapili. Mají krásné kostýmy, dobře se hýbou, a pokud budou pokračovat stejným tempem, za pár let půjdou na špičku.A to jich je většina v Class 1 (podle pravidel musí každý tým začínat v 1 , pak přestoupí do 2.... my jako zahraniční závodníci máme vyjímku, a můžeme se rovnou nahlásit do jaké kategorie chceme). Obejvily nás i pořadatelky, a ptaly se, jestli je vše OK. Postěžovaly jsme si na hotel, a za pár minut už jsme měly zajištěno místo v kempu v třílůžkovém bungalovu. Před vyhlášením výsledků jsme tedy odjely do kempu, kde měli taky pro jistotu zvířátka - gigantickou hodnou argentinskou dogu, obří ovce, hlučné kachny,koně, a na stromech byli pávi (!!).Víceméně tam bylo všechno, vedle byl i aquapark, bohužel jsme ho jaksi nestihly.... Druhý den jsme opět dojely na místo závodů, a já ze startovky zjistila, že tentokrát nejdu naštěstí první,ale s oběma čivkama jsme celkem v prostřed pole. Přijelo hodně Švýcarů, Rakušani a Němci. Daisy trošku pozlobila, když najednou nevěděla, že má obíhat klobouk, Roxinka je "starej pardál" a zacvičila mi hezky. Alena i Lada startovaly v Class 3 ,a ta měla začínat až odpoledne, takže jsme několikahodinovou pauzu využily k tomu, abysme se dojely podívat do centra Milána. Tak, centrum bylo hezký, ale bohužel bylo všechno zavřeno, protože zřejmě nikdo nevstává dřív jak v poledne :-D. Najednou se strašně rychle posunul čas, a my makaly zpátky do haly na závody. V trojkách byla kromě čechoslováků Lady a Aleny( ano, už se toho prostě nikdy nezbavíme) ještě švýcarská starší dáma s vizslou ( baví mě, že začínám mít zahraniční "kámošky", zrovna tahle paní se ke mě hlásila a v rámci mé angličtiny jsme si hezky pokecaly), švýcar se šeltií, a obávaný pudl, nevím teď odkud. A ještě další,ale teď si nevzpomenu.... No a jak to skončilo? Alena první místo, Lada šestá. Já v Class 2 s Roxy první, s Daisy druhá. Roxy tak po třech startech a třech umístěních do 3.místa už napříště musí startovat v Class/Klasse 3. Italové byli nadšení jak tančíme, chodili si pro rady, no prostě jsme byly mezinárodně vychváleny ažaž.Už několik lidí( v Rakousku to byl mimo jiné i Richard Curtis) se mě ptalo, jestli cvičím na clicker.Ne, necvičím. Daisy cvičí na pamlsky, Brandy na míček i na pamlsky, a Roxy cvičí, protože je postižená, a občas za to něco sežere, ale většinou při cvičení jídlo vyplivuje.Ale klikr mi nevadí, jen na něj necvičím.Taky jsem si ho koupila, ale zatím nemám potřebu ho používat.Teď jsem trochu odbočila..... Soutěž posuzovaly Jacky Benini(Itálie), Michaela Koppel( Německo) a Donelda Guy ( Jersey, GB). Jestli bylo ještě něco super, byla to atmosféra. Samotné pořadatelky byly moc milé a ochotné,byla to jejich první velká soutěž a všechno zvládly výborně, po skončení nám udělaly raut, taky vyhlašovaly ještě extra ocenění, které si odnesla paní,co soutěžila s nejvíce psy/3/,potom moje známá ze Švýcar za práci s vizslama(měla 2 fenky), a my tři češky, za nejvíce vzdálené účastníky.Ještě jsme s Alenou udělaly postupně exhibici.Pustili mi nějakou písničku,co vybrali, takže to opravdu byly jen cviky do hudby,ale což.... Po závodech jsem se bavila i s rozhodčíma a prostě bezva, všichni uvolnění, Donelda si chovala Roxy.....Srdečně jsme se rozloučily, jedna zdatná Italka mi dotáhla ceny před naše auto, a jelo se domů. Cesta zpátky se mi zdála lepší, nechtělo se mi totiž vůbec spát, zřejmě ještě adrenalin ze závodů, takže když jsem v pondělí před polednem stanula doma, šla jsem hned s Brandy na frisbee.Na Itálii budu rozhodně vzpomínat v dobrém, a doufám, že jsem tam nebyla naposledy ! fotky z Milána jsou na Rajčeti u  Aleny : 

http://dancing-dogs.rajce.idnes.cz/Dogdance_Italia%2C_Milano_26.-27.4._2008

vyhrála jsem hlavní cenu, italskou papírovou krabici !!         Roxy u jezera, kde plavou želvy a je vidět na dno

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

RAKOUSKÉ TANCE, ANEB ČEŠI JSOU MÁSTŘI ! - Začala jsem dlouhým nadpisem, a stejně tak hodlám podrobně popsat naši cestu do Langenwangu, takže se pohodlně usaďte, a : V pátek 29.března jsme já + krysy dorazily na holešovické nádraží, kde byl sraz s Luckou a Angím, důvěrně přezdívaným Orel bělohlavý. Náš let do Rakouska měl totiž jedno mezipřistání(mezipřespání), a to u Martiny Klimešové v Čebíně.Jinak bysme z Prahy musely vyrážet v sobotu kolem čtvrté hodiny ranní, což je nemyslitelné :o). Martina byla hodná a přijela si pro nás na nádraží a ještě nás pěkně ubytovala. Co nám ovšem citelně večer chybělo, byla televize, a protože nás s Luckou kromě koukání z okna (do tmy tmoucí, nikde ani světýlko...) nic nenapadalo, zalehly jsme už okolo půl desátý :o)). V noci ke mě pravidelně a nenápadně přilétal Orel a hověl si mezi čivkama na posteli.Ráno jsme vstaly,a já podle pravidelného bubnování na střechy kotců poznala, že prší :-// , nicméně naše výprava vyrážela podle plánu. Jely jsme ve složení Martina, Lucka, já a ještě dvě slečny, jedna závodila s hnědou labradorkou a druhá měla bígla, ale nesoutěžila vůbec.Rakouský Langenwang, kde se soutěž konala, leží od Brna asi 260 km, takže cesta celkem rychle uběhla a my po pár hodinách jízdy dorazily na místo a šlo se registrovat.Budova, kde se tanec konal, byla moderní a pěkná. U prezence byly trošku zmatky a docela to trvalo, nicméně v neděli už byli pořadatelé znatelně rychlejší J.Kontrolovali nám psy podle čísla čipů v Pet passech, to asi abych nepřijela závodit s podstrčeným psem :-D. V sobotu byly podle plánu vypsány kategorie Prebeginners, Fun, Quartett a Gruppe. Abych neztrácela čas – Prebegginers vyhrála česká labradorka, ve Fun Martina 1. a 2.místo, Quartett jsme vyhrály my s Luckou, a v Gruppe jsme neměli zástupce, takže …….Prostě Čechoslováci jsou Čechoslováci 8-) (ano, opět nás při nástupu četli jako ČESKOSLOVENSKO :-/).Na náš quartett s Luckou,Roxy a Angelem jsem pyšná, protože jsme šly za lehké děvy na písničku Pretty woman a (narozdíl od Kounic) nám všechno krásně vyšlo, a ono sjednotit čivavu s borderkou zase není taková sranda.Proti nám byli ještě Maďaři, Rakušané a domácí konkurence Martina s kámoškou.Ještě mě zaujala jediná zúčastněná Gruppe, kde bylo 7 lidí a 7 psů, a klobouk dolů, měli to opravdu skvěle nacvičené, všichni věděli co dělat a já to sledovala z balkonku, a vypadala to úžasně. Všechno uteklo strašně rychle, najednou bylo šest, a my měly do sedmi rezervovaný hotel, neboli Gasthaus Schlampf. Díky zlomyslné GPS, která stále tvrdila, že hotel je tam, kde opravdu nebyl, jsme docela bloudily a mě začaly chytat nervy, že budeme muset spát s Martinou a spol. v autě (do hotelu jsme jely jen já a Lucka), ale hlavně jsem toužila po teplé sprše.Nakonec se Schlampf našel, Martina nás vyklopila a my se šly ubytovat. Ještě jsme si sešly dolů na večeři, kde stojí za zmínku polévka s játrovými knedlíčky, kterou když přinesli, tak v ní plaval jeden opravdu gigantický „knedlíček“ :-D. V noci se Orel opět snažil přelétat ke mně do postele, nicméně Lucka už si ho tentokrát zkorigovala :o). Postel byla úžasně měkká, a ráno se mi nechtělo vůbec vstávat (a ještě časový posun..), ale už se nedalo nic dělat, čekal nás totiž zlatý hřeb soutěže, a to oficiální třídy 1,2,3. Martina nás vyzvedla a jely jsme opět do haly.Protože startovka dopředu nikde nevisela, ke svému nemilému překvapení jsem po příjezdu zjistila, že Daisy, která startovala v Klasse 1 , bude otvírat celý den, prostě že jdeme zase první :-/. Nedalo se nic dělat, někdo první jít musí …..Daisy celkem pěkně cvičila, po odcvičení jsem měla docela dost času, než přijdu na řadu s Roxy v Klasse 2.Sledovala jsem psy v jedničce, a nic moc, samá chůze u nohy a třeba sudy, nebo přeskoky skoro nikdo nedělá. Ve dvojce byla ještě Lucka s Angím a Martina s Ulinkou, potom dost Maďarů( nakonec několik lidí připsali, takže ani nevím, kolik nás bylo celkem), a snad Rumun ?! Protože šla Lucka  přede mnou, neviděla jsem jejich výkon, vlastně jsme z celé dvojky viděla jen Martinu. Po skončení dvojek šly na řadu nejlepší „třeťáci“, kde startovala za ČR Martina s Joys, dále zde byl k vidění veselý retrívr Nanok ,groenendaelka Rajana, kerá se mi líbila a maďarská borderka Nidhogg, která se mi moc nelíbila, protože například nechápu, jak je možné, že psovod v Klasse 3, viditelně ukazuje rukama psovi, aby couval, a to pes stojí k psovodovi čelem a psovod ještě jde proti psovi.Na tohle snad stačí šeptané slovo, ne?! Přejdeme k vyhlášení : Daisy se podařil dobrý kousek, a to startovat první a být první, což mi přišlo nemožné :o), co mě trochu zarazilo byla Klasse 2, já s Roxy druhá, ale Lucka s Angelem až třetí za námi, což dost dobře nechápu.Vyhrála Maďarka, kterou jsem tancovat neviděla, ale údajně měla rychlou hudbu a pomalého psa a sestava se moc nelíbila.No nevím,ale chápu, že nechtěli všude nechat vyhrát Čechy :o).Matina totiž vyhrála Klasse 3 s Joysinkou. Takže bylo vymalováno, a jelo se domů. Po konci soutěže mě odchytil jeden z rozhodčích Richard Curtis a chtěl se se mnou bavit, jenže mě se prostě vykouřily snad všechny anglický slovíčka z hlavy, takže si chudák moc nepokecal, tak si aspoň fotil krysy.Ale hodně mě těší, že čivavy moc moc chválil a prý si teď taky časem čivavu  pořídí, tak jsem zvědavá :o).O interview se snažila i rakouská televize ORF, ale to jsem radši rovnou řekla, že nemluvit jinak, než česky :D. Tak si redaktorka aspoň vzala do náručí k mikrofonu Roxy (Daisy takhle pózovala před měsícem v Blansku). A potom už se opravdu jelo. Martina nás pak vyhodila v Brně na nádraží, a krásně jsme chytly rychlík do Práglu, dokonce se nám podařilo opět obsadit si kupé samy pro sebe.Domů jsem dorazila sice dost v noci, ale rozhodně nelituju – super víkend !

hala zvenčí                                                       paní šlapky

ha :o)                                                                Gruppe právě dotancovala

Fotky,výsledky, a reportáž ORF najdete na  www.hundeschule-langenwang.at 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

JAK JSME DO BLANSKA JELI - Jeli píšu proto, že tentokrát s námi byli i psí kluci, tudíž žádná čistě dívčí účast, jak tomu bývá,když jedeme jen s Alenou :-P.Nejdřív začnu tím, že v pátek jsem se vrátila v časně ranních hodinách z Rock kafé a dala si budíka na šestou s tím, že ráno jedu do Blanska ... v sobotu v šest mi při příšerném pípání budíku došlo, že vlastně soutěž je až v neděli :-X . No nic, i mistr tesař se někdy (ještě po mírném pití) utne  .Teď radši k soutěži  : tak tedy - vzhledem k tomu, že nám s Luckou vybuchl odvoz, vypravily jsme se vlakem.Díky tomu s námi ale mohla jet ještě Terka Šulcová a manchester Cliff a Lucky psychická podpora a nosička košíků Monika.České dráhy šly do sebe, a proto nás cesta tam i zpátky vyšla překvapivě levně ...Do Blanska jsme dorazili se slušným předstihem, než jsme našli halu,tak to chvíli trvalo a potom jsme ještě všichni museli čekat, než nám místo uvolní sportovci na tréninku,ale vzhledem k opravdu krásnému počasí venku mi to vůbec nevadilo. Do Blanska se sjelo poměrně dost lidí, vysoká účast mě překvapila. Povinné téma bylo povolání a zcela jasně převládaly uklízečky, následovali doktoři a potom, kupodivu, námořníci :-/ . Pokud si dobře vzpomínám, zahlédla jsem ještě vystupovat kuchaře,policistku, kovboje, myslivce .... Nesmím zapomenout na květinářku Lucku a středověkou stráž Terku :) . Narozdíl od dogdancingových soutěží má porota hned po odtančení týmu výsledky napsané a nastupuje další tým, tudíž se neztrácí zbytečně čas, jak je tomu někdy u dlouhého a nudného sčítání bodů na dogdancingu.Tohle má KTP ČR fakt vychytaný ! Celý den se zdržela i televize Nova a všechno natáčeli, reportérka si pak půjčila na závěrečná slova do kamery Daisy do náručí a ještě k nohám NO Sáru (kontrast malý-velký) a ujistila mě, že večer se Daisyna uvidí ve zprávách..ale nic. Tak buď zítra, nebo má tanec smůlu.Naše pražská výprava dopadla velice úspěšně, já + Daisy první, Lucka s Angím druzí v pokročilých a Terka s Cliffem třetí v naší kategorii.Po vyhlášení, které bylo téměř přesně podle časového harmonogramu, jsme se odebrali na nádraží. Zpátky jsme dojeli celkem v pohodě, do kupé si nikdo kupodivu přisednout nechtěl :-D .Psi krásně vytuhli a Cliffík dokonce zapomněl, že prostě MUSÍ svést Daisy :o))). Mně osobně se líbilo vystrkování hlavy u Prahy z okna kupé, protože foukal krásný teplý vítr :D . Doma jsem byla okolo deváté,což je sice celej den v trapu,ale hlavně, když to člověka baví :))) .....

                                          Pražáci unášejí blanenské poháry

TRIP DO OBERAMMERGAU - slovo dalo slovo a já se pomalu začínala chystat na cestu do Německa. Mimo různých věcí jsem přibalila i obě krysy, protože náš výjezd se konal za cílem zúčastnit se již šestého ročníku Ammertaler DogDance Turnier. Soutěž se konala v neděli, ale už v pátek přijela Alena a její smečka.Jako odreagování před cestou jsme se šli podívat na koňskou show Apassionatu, kde byly k vidění i různé kynologické osobnosti, třeba Ruda s krásným širákem a vlčím tričkem ! V sobotu dopoledne jsme za doprovodu sluníčka vyjížděly vstříc světlým zítřkům.Naše nadšení zchladila asi po dvou hodinách nehoda na dálnici, takže jsme si pěkně postály v koloně, ale aspoň jsme viděly zásah vrtulníku.Abych zkrátila cestu ... po menším bloudění jsme za tmy dorazily /asi v protisměru ?/ do našeho hotelu v Oberammergau, které je položeno vysoko v horách a proto tam byl sníh a pěkná námraza.Hotel byl echt Deutsch a pan recepční měl opravdu krásný stejnokroj, což nás ovšem po únavné cestě velice rozveselilo. Zmíním se o tom, že nám nabízel dva pokoje, jeden s balkonem, kde by mohli být psi a jeden s velkou koupelnou, kde by mohli být psi (podle slov recepčního :-D ).Představa čivav, jak spí v noci spokojeně na balkoně mě rozesmála,a vzaly jsme si tedy pokoj s balkonem .....a psi spali.....v posteli... Naštěstí jsme tam trávily jen jednu noc, ale myslím, že 5 psů v posteli tam zase dlouho mít nebudou.Ráno jsme dorazily na snídani, která se teprve připravovala.Když jsem viděla, že mi nic jiného nezbývá, šla jsem anglicky vysvětlit paní,co prostírala, že jedeme na soutěž a musíme snídat dřív. Tak se taky stalo a my už jsme za chvíli přejížděli k Hotelu Wolf. Soutěž se nekoná v hotelu,ale pár set metrů za ním, ve speciální hale.Jako povrch nebyl nám známý koberec,ale gumová pryž, naštěstí psům to nevadilo a byli ochotní i hrabat. Soutěžících bylo docela dost, snažila jsem se poslouchat komentátora, takže národnosti : kromě plno domácích Němců přijeli ještě Rakušané, Švýcaři, Maďaři , Rumunka, Ital a my :-) . Když jsem nastupovala s Daisy, měla jsem trošku nervy,protože nikdy nevím, jestli bude chtít cvičit. Naštěstí jakž takž chtěla a bylo z toho čtvrté místo.U Roxy se nestresuju, ta cvičí vždycky ..... získaly jsme druhé místo.Keysi od Aleny je taky jistota ...a vyskákaly si taky 2.místo. Zastoupení plemen bylo pestřejší než u nás, např. maďarský ohař, sibiřský husky, cairn teriér a čau čau , samozřejmě borderky, beardetky, různí kříženci ..... Němci jsou srdeční a zdálo se mi, že to dost prožívají, mě například po sestavě s Roxy nějaká paní šla obejmout. Kdyby mě šel někdo takhle obejmout v Česku,asi bych se zděsila. Atmosféra byla ale skvělá a dokonce jsem se i přemohla a anglicky konverzovala s kde kým, naštěstí AJ ovládají všichni, bohužel ne tak zeměpis, jedna paní mi totiž řekla, že jsme z Československa :-D. Mezi další kuriozity ještě patřila jedna Němka, která své dobrmance před startem prováděla reiki, a  to i těsně před začátkem své sestavy, takže všichni asi 5 minut koukali, jak masíruje psa na ploše a čekali :)) . Moc hezkou sestavu měl asi 13-letý kluk s borderkou, ale podle informací z kuloárů mu psa cvičí rodiče, to je škoda, s vycvičeným psem umí jít skoro každý.Já taky Bruta cvičila ve 13 a sama ....  No, abych to zkrátila - po vyhlášení jsme všechno nacpaly do auta, a pomalu se vydaly směr Prague. Asi největší zážitek mám z projížďky neznámým úsekem tmavého lesa bez světel, kde na jednom stromě viselo pověšené CD a jinak nikde nic, navíc jsme nevěděly kde jsme a zmizel i signál na mobilu.Potom jsme dojely do tmavé vesnice, které vévodil na kopci stojící a svítící kostel ...vypadalo to fakt zajímavě ....  Do Prahy jsme dorazily v pořádku, i když mě se chtělo už strašně spát, a to ještě chudák Alena musela dojet sama do Jaroměře. Konec dobrý, všechno dobré , za rok jedem znova ?( no, nevím nevím ... :-D )

noční Oberammergau                                       bavorský Mont Blanc, rostoucí za hotelem

Aladdin (měl smyslné sandálky)                      pan komentátor mi chce dát pohár

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MISTROVSTVÍ CHOTĚBOŘ - odjet do Chotěboře včas na registraci závodníků znamenalo vstávat v nekřesťanskou ranní hodinu, což se mi samozřejmě nikdy nechce. Naštěstí mě hodná Alena (ještě s Michalem) vyzvedla přímo před barákem, kam musela dorazit i Lucka s Angím, a vyrazili jsme. Sokolovnu v Chotěboři jsme celkem snadno našli, dokonce jsme dorazili jako jedni z prvních .... Zázemí bylo (narozdíl třeba od MR,která se pořádala v Praze v T-Mobile aréně) super, celkem dvě prostorné šatny, velký vnitřní dvůr pro venčení psů a jedna místnost, která sloužila pro rozcvičení před vystoupením ! Roxy měla zjevně dobrou náladu a tak v šatně a později i během závěrečného nástupu laškovala s přítomnými borderáky, přičemž bordeří hlava je přibližně velká jako Roxy. Samotný průběh MR byl hladký, nebyl žádný časový skluz, diváků přišlo dost a věčně tam pobíhali i různí novináři a televize. Protože Roxy běhá jako na klíček a já si díkybohu aspoň částečně pamatovala naší rebelskou sestavu z Nymburka, vytancovaly jsme si třetí místo a Roxy si díky svému krysímu vzhledu a projevu (určitě to je proto :-D) vytančila i Miss sympatie (čímž mě velice potěšila, protože jednou z cen bylo roční předplatné Psích sportů). Čeho bylo letos opravdu hojně, byly výhry . Už při nástupu dostal každý účastník asi čtyři tašky různých pamlsků,hraček, vzorků granulí atd. ,což je u nás věc nevídaná. A za stupně vítězů už se rozdávaly opravdu hezké věci. Kromě pytle granulí jsme dostaly různé vychytávky, jako třeba psí adventní kalendář, skládací misku na vodu pro psy , super velký přetahovací uzel (ocenila Brandy) , krásný reflexní obojek ( délka cca 40 cm, opět ocenila Brandy ), ale třeba i chňapku a zástěru ! Asi nejlepší byl krásný dárkový koš, který když jsem viděla, tak se mi začaly sbíhat sliny ( na závodech jsem obvykle nervní a skoro nejím), ovšem jen do té doby, než jsem v něm zahlédla sušená střívka a při bližším ohledání jsem zjistila, že je to koš plný psích lahůdek :-D . Ale i tak patří sponzorům dík ! Cesta zpátky proběhla za tmy a všichni už jsme byli docela unavení, natěstí nás Michal hodil opět až před dům :-) . Uvidíme, kde se bude konat příští MR.Doufám, že se najde podobné město jako Chotěboř,tj. místo, kde lidé dogdancing ještě moc neznají, tudíž spojme příjemné s užitečným a šiřme dogdancing dál a dál ......

                                                         Óóóóóó

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------